Verše

Proč jeden druhému lže,
nenávist na světě je,
kdybychom se všichni snažili,
společně bychom svět uzdravili.

Když jeden má druhého rád,
bude vždy při něm stát,
v každé situaci mu pomůže
a všechny - včetně sebe - přemůže.

Velkou neznámou
láska pro mě je,
co s holkou bezradnou,
která se nikdy nezamiluje...

O lásce pořád sním,
nejhezčí, co vím,
snad přijde jednou den,
kdy splní se můj sen.

Hrozně mě to k němu táhne,
proč jen ruku nenatáhne
a nepřivine si mě k sobě,
potom by mi bylo snově.

Hledám hodného
kluka pohodového,
který mě bude mít rád,
jak moc chtěla bych ho znát...

Nenechá tě jako trosečníka životem plout,
můžeš se na něj naprosto spolehnout,
pomůže ti v každé - sebehorší - situaci,
vždycky s ním najdeš důvod pro legraci.
O kom je tahle básnička?
O vás, vy všechna sluníčka,
která jste svitem života
a neexistuje s vámi samota.
Chvilky s vámi jsou vždy veselé,
za to vám patří velký dík, přátelé.

Srdce mi zvoní,
jak toužím po ní,
snad se to stane
a láska vzplane,
šel bych světa kraj,
abych poznal ten ráj.

Proč brečet pořád musím,
proč vždy tolik zkusím,
když někomu dám srdce,
už dál se mi nechce...

Láska není trápení
a i když se to občas stane,
zas se rychle promění
v krásný cit, co ve vás plane.