Verše

Já takovou radost mám,
že svět teďka patří nám,
konečně jsme se dali dohromady,
odteď bude mít život samé klady :-*

Když láska mizí,
jste si náhle cizí,
svět smysl ztrácí,
vaše srdce zvrací,
cítíte beznaděj,
že byste nejraděj
se vším sekli,
lásky se zřekli...
Potom vytrvejte,
šanci jí ještě dejte,
ona vás nikdy nezatratí
a vrchovatě vám to vrátí.

Ať nám svět závidí,
co jsme to za lidi,
že se hrozně rádi máme
a život si užíváme.
Ať nám svět závidí.

Kdo lásku má, ten je šťastný,
každý den je pro něj jasný,
sílu jak Hercules má
a pořád si užívá.

S myšlenkou na lásku mám
všechno, co postrádám,
proto se té myšlenky nevzdávám
a dál místečko v srdci ponechávám.

Šťastný je, kdo miluje,
láska totiž posiluje
a smysl životu dává,
zamilovaný vyhrává.

Všechno, co o lásce vím,
je zahaleno tajemstvím,
chci lásku dostávat
a postupně poznávat.

Jdu přírodou, ještě občas hezkou,
jdu po stráních, údolími, i dlouhou stezkou.

Jdu krajinou, přírodou, tady jsem volný,
tady neplatím nájem, ani žádný školný.

Jdu přírodou a krajinkou,
touhu mám jednu, malinkou,
aby ani jedna květina nezvadla,
aby příroda proti nájezdům lidstva, dobře dopadla.

Chci v přírodě tak dva, tři dny být sám,
chuť velkou k tomu mám,
spát se dá klidně pod širákem,
v dálce malé pole, s kvetoucím vlčím mákem.

Pokračování básničky

Když tvoje srdce plane,
je jedno, co se stane,
šťastný budeš tak či tak,
nezastaví tě žádný mrak.

Láska je velká neznámá,
kdo pochopí ji, vyhrává,
avšak srdce musí cítit
touhu, jíž se chce vznítit,
potom už to jde samo,
jak v osudu bylo psáno.