Verše

Plameny máme kolem sebe
pokaždé, když se milujeme,
jak po sobě toužíme,
fyzikální zákony boříme.

kreslím si ji popaměti
dívku záhadnou
veršů píši jako smetí
jak mne napadnou

oblázkem jí hvězdy srážím
v kapsách budou hřát
poslat tónů pár se snažím
s vánkem budu hrát

v písku verše spláchne voda
nezní jejich zvuk
zda je to či není škoda
je mi zcela fuk

Ten, kdo lásku zná,
velké štěstí má,
protože život bez ní
srdce i duši vězní.

Duše má
je náhle rozpolcená,
komu věřit mám,
tohle fakt nedávám.

Lásku, co v srdci máme,
bez obalu nedáváme,
schováváme si ji pro toho pravého,
partnera našeho vysněného.

Každý máme svůj sen,
ten můj je o tobě jen,
protože jen tebe miluji
a celý svět procestuji,
abych tě, má lásko, našel
a do nebe tě vynášel.

děkujem vám politici
že se za nás bijete
zapálíme za vás svíci
jestli v boji padnete

rozhodneme podle slibů
kdo se k moci prodere
kdo nevolí dělá chybu
svědomí ho sežere

každý chvilku tahá pilku
strana stranu stále střídá
volič slýchá hatmatilku
na plakátech úsměv vídá

ten kdo vidět mnoho není
byť by sebelepší byl
toho volič neocení
sotva by se zalíbil

Pokračování básničky

Slunce má namále,
den nám dává vale,
oči se všem klíží,
čas spánku se blíží.

potkal jsem tě, dívko, v deltě
plavala jsi jen tak nahá
a teď ležíš na mé celtě
a říkám ti moje drahá

Je můj nejtajnější sen,
myslím pořád na ni jen,
cokoliv bych za to dal,
abych její jméno znal
a věděl, kde ji najít,
jen ona dokáže mě omámit.