Verše

Včera tu byla
a mě okouzlila,
tajemná dáma,
co zmizela zrána.

Láska je důvod k radosti,
vyžene všechny starosti,
hlavu spolehlivě vyčistí,
nejlepší život zajistí.

když se v noci opět vzbudím
tak se potom hodně nudím
píši verše praštěné
čelo své mám svraštěné

až to celé vysoukám
radši na to nekoukám
musel bych to celé smazat
do postele honem mazat

myslím, že to nikdo nečte
smějte se a nebo brečte
kdo tu čtením maří čas
sotva bude čísti zas

Když jsem schoulená
v jeho náručí,
realita je vzdálená,
srdce jen poručí.

Whisky piju jako ďas,
po zádech mi běhá mráz,
že by ji snad zdražili
nebo nedej bože zrušili.

na ulici sedávali losů prodavači
malý stolek a židlička k živobytí stačí
tuhý režim tehdy bránil všemu podnikání
z protekce však tahle možnost byla pro ně k mání
nepříjemní tito lidé losy vnucovali
jistou výhru kolemjdoucím pořád slibovali
už jak děcko těmhle dědkům drze jsem se smával
že u stolku nemívají vůbec žádný nával
kdyby losy koupili si, zbohatli by jistě
nemuseli by pak dříti v tomhle hloupém místě
smysl pro humor jim chyběl, byli vždycky vzteklí
abych zmizel a to rychle, nerudně mi řekli

Mé srdce není z kamene,
tak proč je pořád zlomené?

Co je to svět?
ptala jsem se hned,
jak jsem se narodila
a odpověď jsem objevila
hluboko uvnitř mého srdce,
najde ji každý, kdo chce.

Její srdce láskou plane,
netuší, kdy se to stane,
ale touží po jediném,
neskutečné nádherném,
prvním zamilovaném polibku...
cos myslel, ty dobytku! :-)

Jeho slova mě hřejí,
vtipům se vždy zasměji,
doteky hladí mou duši,
miluji ho až po uši.