Verše

Jsi blízko a přitom tak daleko,
slovo láska je u nás zakázané,
podívat se na Tebe je hřích,
dostat se k Tobě je těžké,
tak mi řekni, jak znecitlivět mé srdce.

Protože, když Tě vidím, ten pocit je tu znovu,
nepřiznáš si, co cítíš,
a jen si stavíš kolem sebe hradbu.

Samá mříž kolem Tebe
a těžká cesta k Tobě,
nepřející okolí, společnost
a slovo Láska je pro nás špatné slovo.

K tomu věkový rozdíl,
a všichni nás odsuzují...

Pokračování básničky

rozfoukej ohníček
život je o ničem
dvě léta a dvě zimy
nefoukáš, foukla jsi mi

Když jsme se poprvé setkali,
plameny kolem nás šlehaly
a já hned moc dobře věděla,
že je ten, kterého jsem chtěla.

Trpělivě jdeme za svým cílem
- totálním světovým mírem.

O lásce se vedou debaty,
kdo ji má, ten je bohatý,
a kdo ji nemá, ten nežije,
je to životní filosofie.

Pro lásku boží,
proč se jen množí
bezcitní chlapi
a svoje tlapy
dávají na mě,
dostanou po tlamě.

Láska je přístav naděje,
důkaz toho, že vůbec je,
bez ní by život neměl smysl,
je ambrozií pro lidskou mysl
a především pro srdce,
které ji poznat moc chce.

To jsou pořád nápady,
jezdit v létě na hrady,
já sbírám radši známky
a lákají mě zámky
a taky mám rád klíče,
nejsem žádný Nietzsche.

Láska význam ztrácí,
když ji nevěra kácí,
avšak jako celý les,
zůstane včera i dnes.

Má mě ráda, nemá,
květina je bledá,
lístky rychle odpadají,
naději mi nedávají...