Verše

Milování strach zahání,
kouzelnou má moc,
před můrami tě ochrání
třeba celou noc.

Došla jsem k závěru,
že nesnesu nevěru
a sama to ukončila.
Bylo to to nejlepší,
nikdy jsem hrdější
na sebe nebyla.

Mám ho až po uši,
vysává mou duši
a živí se i mým srdcem,
s ním jen nešťastná jsem.

Mé oči už se zavírají,
už pomalu jdu spát,
ať krásné sny se tobě zdají,
snad jen sladký polibek,
já ti musím, na dobrou noc,
na tvé rty ještě dát,
je jaro a né chladný listopad,
ať lehce se ti usíná,
vždyť víš přece, jak já mám tě rád,
pojď už do postýlky, čeká na tě pěřina,
vždyť ty víš, jak se pod ní, vedle mě usíná,
ty se na mě směješ, a já vím,
líbám tvé sladké rty od vína,
vždyť ty víš, kdo tě v noci zahřívá,
jsem to já, né peřina,
vždyť ty víš, s kým se ti večer nejlíp usíná,
neříkej, že né, to víš, že jsem to přeci já...

Láska hodně znamená,
holka je z ní zmámená
a myslí jen na svého prince,
nevidí druhou stranu mince,
ale je jí to upřímně fuk,
hlavně že je její kluk.

Když se člověk zamiluje,
o lásce se nepochybuje,
je jako Svatý grál,
každý je s ní král.

O lásce moc netuším,
ale jedno vím,
že své srdce nepřehluším
a je to tím,
že hrozně moc miluji
a hodně si od toho slibuji.

Kdo se pro lásku neobětuje,
ten doopravdy nemiluje,
protože mít opravdu rád
znamená dávat i brát.

Nikdy by mě nenapadlo,
že by nám to nedopadlo,
ale už se stalo,
litovat je málo.

Letmý záblesk v očích,
přibližující se smích,
brzy ruka v ruce,
láska má Vánoce.