Verše

Proč dny a noci smutné jsou,
proč noční můry po mně jdou,
proč osud s náma zamával,
proč neskončí ten stálý žal?

Proč neschováš mě v náruči,
vždyť stesk a bol mě umučí!
Proč nechtějí nám lásku dát,
proč chtějí jen stále brát?

Kdy skončí vláda temnoty a zrady
a slunce prozáří naše sny jak hrady?
Kdy obejmeš mě a otřeš uplakanou tvář,
do mého života zas vneseš jasnou zář?

Myslím na tebe dnem i nocí,
toužím po tobě, po tvé moci,
moci, kterou jen ty máš,
k sobě mě navždy upoutáš.

Když stýská se mi
a nic mě netěší,
vzpomínka na tebe
vždycky mě potěší.

Sjíždí z kopce cyklista
a bere to hopem,
už mu tady pod kopcem
pěknou jámu kopem!

Někoho milovat
a nesmět mu polibek dát,
je jako u studánky stát
a žízní umírat.

Den bez tebe je, jako kdybych umřel.
Hodina bez tebe je, jako kdybych nic neměl.
Není minuta, abych tě vidět nechtěl.
Život bez tebe a mé srdce shoří na uhel.
Nikdy nezapomenu na to, kdy jsem tě viděl.
Kdy přeskočila jiskra a já jsem hned věděl.
Že ty jsi moje štěstí, moje pravá láska a můj úděl.
Že ty jsi to, co jsem nemohl najít, ty jsi můj anděl.
Jsi to, co je potřeba stále mít u sebe.
Jsi krásnější než to, co jsem kdy viděl,
jsi krásnější než modré z nebe.
Jsi taková, jaká jsi a já MILUJI jen tebe...

Krásný je slunovrat,
krásné je nebe,
krásné je milovat,
ale jen tebe.

Aniž to kdo vůbec tuší,
uvaděčka v letním kině
trhá místo lístku uši,
protože je velká svině.

Až večer budeš usínat
a tvých rtů se dotkne vánek,
bude to polibek ode mne,
pro tvůj sladký spánek.

Za snem
šplhala jsem
na Medovou horu,
z vonících pláství
nemohu teď dolů.

Přilepila
jsem se
ke sladkému medu
a zapomenout
nedovedu.

Dokud stojí, co má stát,
trvá lásky majestát.