Verše

Této noci jsem měl sen,
že moji milenku v náruči jsem měl,
probral jsem se celý v potu,
místo milenky jsem držel botu.

Vánoční stromeček,
ten když se rozzáří,
oči se zalesknou,
úsměv je ve tváři.

Zmizelo napětí,
to tam je čekání,
když náhle zvoneček
od dveří vyzvání.

Každý už hledá jen,
jaký mu dáreček
nadělil Ježíšek
letos pod stromeček.

Už zase na tebe vzpomínám,
v náručí medvídka usínám,
tečou mu slzy po čumáčku,
ten borec by zasloužil do rypáčku,
asi cítí jak to bolí,
když někdo někoho tak zradí,
tak neplač, méďo můj,
utři očička a tiše se cul.

Když už se ti lístek
čárkami dost množí,
vylézají zpod stolu
opice a mroži...

A když vidíš na stole
pár zelenejch pavouků,
tak nech pití, ty vole
- jdi se vyblít na louku.

Díky novým předpisům,
vysmívám se řidičům,
skáču mezi vozidla,
nectím žádná pravidla.

Vánoce jsou tady,
půjdem všichni dohromady,
na veselku na kapříka,
do hospody U Bobříka,
stromeček tu stojí zas,
v každém roce v stejný čas,
přiletěl k nám Ježíšek,
měl na sobě kožíšek,
dárečky nám naděluje,
a medvídka posazuje.

Ó, jak ukrutný hlad dnes mám,
copak si k obědu dám?
Sedím u malého stolu,
vedle děvče, tak sedíme spolu.
Hranolky, dvojitého hambáče,
kýbl tatarky a k tomu pivko Gambáče.
Padly za to tři stravenky,
pravým okem během jídla sjíždím nohy dívenky.
Úsměv, prsa, zadeček,
od kečupu červený si oblizuje paleček.
Jak rád bych jí oslovil,
ale s plnou pusou?
Hranolky jsem zase málo osolil.
Teď se na mě usmála...
Já hned úsměv opětoval,
s dívkou tajně koketoval.
Vpravo hleď, dívám se jí do očí.
Beru hranolku, v tatarce ji namočím.
Levou rukou hlavu jsem si podepřel,
láska na první pohled to byla,
na jídlo již jsem zanevřel.
Pro odvahu pivečka mohutného jsem dal loka,
vtom ze stolu ruka sklouzla, hranolka,
zapíchla se mi do oka.
Auuu! Řval jsem a nadával,
to mám asi po oku.
Teď můžu tak s jedním okem na ÁRU hrát sudoku.
Dívka pryč a v hlavě díra,
na fastfood se neumírá.
No, alespoň jsem se poučil,
koupil jsem si velký hrnec
a hranolky se smažit naučil.

Zakopal jsem svoji ženu,
dost hluboko snad,
tu minulou pes vyhrabal,
páni, to byl smrad!

Jsi to ty, kdo zahnal
jaro zpátky,
zavinul květy
znovu do pupenců,
ze skrání květů
začal padat sníh...

Čas hrudky sněhu
změnil v kamení.
Začala jsem
hledat dutou vrbu.

Byl jsi to ty,
kdo poručil srdci:
„Sezame, zavři se,”
a nechal z něj trčet
bolestivý šíp!

Je období lásky a porozumění,
prominutí a odpuštění
- Vánoce, tak to jsou ony,
přináší nám chvíle pohody.