Verše

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Teď mi nezbývá než sedět vedle tebe na posteli,
držet tě za ruku a doufat, že to bude jako dřív.
Slyším, jak ti srdce pomalu bije
a vzpomínám na ty krásný chvíle.

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Jestli mě slyšíš, chci,
abys věděla, že jsi byla pro mě to nej v životě.
Usměvavá jako slunce v létě, když hřeje,
krásná jako kytka, co na jaře kvete,
veselá jako barevné listí na podzim,
tvá kůže jemná jako nově napadnutý sníh.

Proč stačí okamžik,
jedna blbá vteřina a zhroutí se ti všechno, cos měl.
Nechci, abys zavřela oči,
pustila mou ruku, co mi teď držíš,
nechci, aby tvé srdce přestalo bít
a tys odešla ode mne navždy.

Až ti zhasne svíčka
a půjdeš do nebe,
děkuju ti za všechno a hlavně za tebe.
Sedím doma a koukám na hvězdy,
přes slzy pomalu nevidím,
a marně tu čekám na tebe,
marně tu čekám, lásko, na tebe.

Tak proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Proč radost střídá smutek,
smích zas pláč.
A smích zas pláč.

Žiješ s ní,
myslíš si: Je to bezva!
Za všechny tvé problémy
však může stará...
?
No přece Hedva!

Večer byl okamžik pouhý
a můj vlak už odjíždí do stanice touhy.
K Tobě, Tvým polibkům i objetí.
Tohle je snad prokletí!
Tvůj pohled už dávno není temný,
ukrývá se v něm plno lásky, něhy...
Bojuju sama se sebou,
bojuju bitvu prohranou...

Až uslyšíš večer zvoneček,
očekávej dáreček.
Červená stuha zdobí jej,
rychle pro něj utíkej.

Vánoce, Vánoce přicházejí,
tak kalme, přátelé,
do hospody uhánějme,
pijme, kravme a zpívejme.

Stojím na Karlovým mostě,
opájím se Prahou, prostě.
Slunce svítí, krásný den,
Vltava se třpytí, je jak klikatý sen.
Hrad se na mě dívá blízký...
večer máme řízky?

Když protne šik hus
modré oblohy kus
náhle uprostřed léta,
je to sedmý div světa.

Vánoce jsou tady, zas ta hnusná zima,
doma za kamnama mi je prima.
Nevystrčím čumák z baráku,
mám tu zimu silně na háku!

Jak se tritol odpaluje,
ptá se malý pyrotechnik.
To se vezme zapalovač,
to se oči zakreje,
jednou, dvakrát škrtne se,
a jsou z tebe pomeje.

Nehádám se s manželkou,
však mi za to nestojí,
podříz jsem ji žiletkou,
zahrádku mi pohnojí.