Verše

Zebra nosí ve stádu
pruhovanou parádu,
černobílé pruhování
na savaně zebry chrání.

Malé dítě na statku
schovalo se v mlátičce,
kaši z jeho ostatků
nesou domů v rakvičce.

Poprvé jsem ho viděla u baru stát,
pohledem svým mě lákal.
Necítila jsem teplo, ba ani chlad,
náklonnost najevo mi dával.

První tanec byl velmi ostýchavý,
pohledy naše si na sebe zvykaly.
Ptala jsem se, zda je mladý či starý,
když rty naše poprvé se setkaly.

Ve tři domů vypařil se náhle,
další hodiny byly dlouhé a táhlé.
Naštěstí číslo své mi stihl darovat,
krásný pocit je někoho milovat.

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Johana
s dlouhejma nohama.
Já na ni dup
- dej sem ten zub,
nebo Ti z drdolu
vytrhnu chlup.

Naše vrátná Oldřiška
sází Budvar do bříška.
Pěkně jeden za druhým
napájí se láhvovým.

Nalejvaj se pupence,
nalejvaj se mraky,
já nejsem pupenec ani mrak,
přesto naleju se taky!

Láska je jako růže,
jejíž krása tě zasáhne hluboko v srdci
a její vůně se ti vryje do paměti.
Ale musí se s ní umět zacházet,
protože jinak tě poraní svými trny
a rány se potom dlouho hojí.
Mé srdce vždy bylo a je jen tvé
i přes všechnu bolest,
kterou v něm mám právě kvůli Tobě.
Já tě však chápu,
dálka je nepřítel pro naší lásku.
Co mi zbývá?
Jen samota a láska k tobě trvající.
Jsem jen tělo bez duše, lásky a bez Tebe.
Nezapomeň, že miluji Tě...

V teráriu chovatel
promodralý leží,
usnul mezi hady,
probudí se stěží.

Postavil si Jeník,
z prázdných sklenic skleník.
Když ten skleník dostavěl,
založil si deník.

Co vyroste ve skleníku,
zapíše si do deníku,
podívá se do ceníku,
a úrodu prodá.

Má reklamu v týdeníku,
na salát a na papriku,
kdo bude chtít - dodá.

Přiletěla hvězda na Novu,
opustila noční oblohu,
přihlásila se do SuperStar,
měla by ho vyhrát... snad.