Verše

Život je jako šachovnice,
kde často nemáš dobrý tah,
kde jsou tví střelci bez munice
a král je skoro na márách.

Hrát s čistým štítem bejvá perný,
pravidla když jsou samá lež,
figury, ty mám vždy černý
a ještě mi soupeř upře věž.

... Tak rozdávej figury ...

Dávaj vajec,
kázal kadlec,
kázal kadlec i kadlička,
abys dala dvě vajíčka,
jedno bílý, dvě červený,
šak slépka snese jiný,
vajíčko se kotoulí,
slepička se popelí,
u pastýřů v koutu,
na prašivým proutku.
Prašivý se zlámal,
zlatý se ukázal.

Neviděl schovaného hlupce
na louce v sena kupce,
když uklízel kupky tydle,
vrazil do něj vidle.

Klíčovou dírkou
dívám se potají
na kluky,
co s pomlázkou
za dveřmi čekají.
Pustím je? Otevřu?
Zvonek už zvoní.
Jdu si pro vajíčka,
pomlázky se bojím.

Lítá si a bzučí,
ale asi hlavně
většinu dne čučí
na voňavém hovně.

Vyskoč děvče na lavici,
přišli na tě koledníci.
Jsou to kluci ze Lhoty,
co maj rádi dobroty.
Za vejce či oříšek,
vyprášej ti kožíšek.

Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka,
a já řekl: Ne, ne, ne.

Tam za vodou za lesíčkem,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem
malovaná vajíčka.

Hodky, hodky, doprovodky,
dejte aspoň litr vodky.
Nedáte-li litr vodky,
dejte aspoň rum.
Bum, bum, bum,
dejte vodku nebo rum.

Láká mě ven jít noční krajinou,
neotáčet se, hledat múzu svou...
Pro piloty je mlha těžkým kalibrem,
pro mě inspirací, proč nejít v noci ven?
Zavírám dveře, naposledy koukám za sebou,
mraky se po obloze taky zvlášť rychle neženou.
Cestou, co nikam nevede,
půjdu za tebou, né že ne...
Za kým že vlastně večer jíti mám,
za inspirací... kterou nějak postrádám.
Za světlem, za rozbřeskem k ránu...
projít tou noční mlhou až na druhou stranu...

A pak se ztratí sama za obzorem,
milovat, trpět, prát se s protislovem...
Jít proti zdem a snažit se prorazit,
smát se tomu a přitom nic nezkazit...
Chytit ji za ruku a nepouštět víc,
vždycky má všechno rub i líc.

Když už mě zradí i má vlastní chůze,
je čas zajít si někam na infuze.
Dostat do krve notnou dávku odvahy,
propadnout se uprostřed skrze podlahy
nebylo nejlepším nápadem...
A tak opět, jako každou noc hledám cestu,
cestu ven...

Kdo ho zdobil? Ten má rád.
Kdo ho dostal, ten je rád.
Za vajíčko malované
z velké lásky darované.