Verše

Byl jsi má duše,
a já Tě zradila,
byl jsi můj život,
a já ho zabila.
Odpusť.

Zvedni jen hlavu, koukni se na nebe,
vyber si hvězdu, co je jen pro tebe...
Jen a jen na ni, jen na ni se zadívej
a dění světa vůbec pak nevnímej...
Je to jen chvilka, ale ta za to stojí,
nesmí přec do lesa ten, kdo se bojí...
Už pro ten pocit a jen pro tu chvíli,
využij noci a vynalož síly...

Okouzlila jsi mě strašně moc,
chtěl bych s tebou být v den i noc.
Tvé oči se lesknou jako kapky rosy po ránu v trávě,
moc rád se do nich dívám, vypadají tak nádherně.
Jsi krásná, že se to ani slovy nedá vypovědět,
chtěl bych tě co nejdříve vidět.
Miluju tě.

Tak osamělý a tak prázdný
cítím se ve stínu, kam žár tvé lásky nyní nehřeje...
Tak chladno je mi a tak smutno,
je to pocit, jenž nikdo zažít si nepřeje...
Úzkost teď svírá mé nitro,
těžce se dýchá, myšlenka myšlenku střídá...
Štěstí mě obchází obloukem širokým,
v hlavě zvuk ostrý jako po tabuli křída...
Nevím, přemýšlím a zármutek neodbytný
teď doprovází mé kroky tam i zpět...
Kdyby jen vrátit se dalo
vše, co tak snadno otočilo naruby náš svět...
Nejistota pevně omotává celé tělo mé
a odvaha v okovech je spoutaná...
Každý nový den snažím se vyprostit,
však snaha má je marná, bezbranná...

Pokračování básničky

Až se jednou sejdeme,
budeme si v očích číst.
Pak si ale řekneme,
že bez lásky nelze žít...

Malá koule,
velká koule,
když Tě trefím,
bude boule.
Koho baví
koulování,
ten se při tom
vydovádí.
Plácat koule
ze sněhu,
ty já prostě
dovedu.

Jídlo na jídelníčku,
na jídelním stole,
„Kájo, připrav stoličku,
budeme jíst zdravě!”

Nejdřív dáme prase,
pak to zapijem,
zelenina zase?
Tu radši házím ven.

A pro to zdravé jídlo
na váze přibývám,
jó, za to může maso,
o zdravé výživě nic neznám!

Tisíce polibků nenahradí jediný,
kterého se mi dostalo z úst tvých,
dávno už nejsem člověk nevinný,
vždyť spáchal jsem ten nejhorší hřích,
zapomněl na oheň v očích tvých.

Když tě vidím, srdce mi buší,
jsi ta, co znamená hodně v mé duši,
jsi krásná jako květina,
která je den ode dne hezčí,
krásně se mi usíná, když na tebe myslím
a hned je to lepší, když zavřu oči
a ve snu tě uvidím!

Ale když se pokouším usnout a nejde to,
tak tvůj hlas uslyším, který mi do ouška šeptá,
a tichounkými slovíčkami se mě zeptá,
jestli tě miluji
a já mu odpovím, že tě miluji víc než svůj život
a potom už zazní krásné ticho,
po kterém spím a celou noc sním o tom, kdy budu s tebou,
protože být ve tvojí přítomnosti je jako být v ráji.

Vím, že někdy udělám hloupost
a ty pak cítíš bolest,
ale já se řídím podle srdce
a mé srdce mě vede jinam,
proto s tebou už nemůžu být!

Ale i tak, tvé rty jsou hebké jako hedvábí,
tvé oči jsou upřímné jako žádné jiné
a tvůj usměv je tak sladký,
ale na to, abych popsal, jak jsi dokonalá, je život moc krátký!

Ale dokud budu žít,
tak tuhle báseň budu chtít co nejvíc rozšířit,
a až jednou zemřu, tak tahle slova, která jsem složil
a na papír tužkou položil,
zůstanou napořád,
protože tak jako já nedokáže nikdo milovat!

Včera večer v našem Unu,
našel jsem já chcíplou kunu.