Verše

Nejkrásnější ze všech víl,
dal jsem si velký cíl,
šťastnou tě chci udělat,
mám tě totiž moc rád.
Snad tě tohle potěší,
jsi moje nejmilejší,
srdce mi pro tebe bije,
jen s tebou opravdu žije.

Strašně mi chybíš, strašně moc,
srdce mě bolí a volá tě o pomoc.
Kde jsi, lásko, teď?
Já chtěl bych ten čas vrátit zpět.
Byla jsi na mě hodná a líbala mé rty,
byla jsi na mě hodná
a já s tebou trávil všechny své dny.
Vrať se mi prosím, co pro to udělat mám?
Vrať se mi prosím, já už nemůžu být sám.
Marně volá srdce mé,
už nikdo do dlaně ho nevezme,
už nikdo mu nedá naději,
že může znova usínat vedle ní.
Už nikdo?

Jak krásně se mi usíná,
když dívám se na tebe,
tak krásně, jak když pohlédnu
v temné noci na nebe.
Tvá krása by rozzářila noční oblohu,
já, lásko, na tebe zapomenout nikdy nemohu.
Tvůj úsměv, když se na mě směješ,
tvé oči, když mě láskou hřeješ,
tvá ústa, když polibkem mě vítají
a při tom mi šeptají:
Miluji tě, lásko má,
jsi má na světě jediná.
Tahle slova jsou tak krásná,
budoucnost je rázem jasná.
Budu tě milovat
celým svým srdcem už napořád!

Nemohu již takhle dál,
vždy jsem se o tebe bál.
Ty jsi nechápala, co tím myslím,
proto já radši mizím.

Nerad jsem ti ublížil,
víš, že jsem jen pro tebe žil.
Vím, zklamal jsem tebe,
ale proklínat mohu jen sebe.

Zamýšlím se tady nad sebou,
opravdu už nemohu být s tebou.
Vím, že nic nevyřeším.

Loučím se s tebou poezií,
snad tě život neomrzí.
Sbohem, končím se vším.

Miláčku, mám tě rád,
srdce své chci ti dát.
Jsi pro mě ta jediná,
tak krásně se mi usíná
s myšlenkami na tebe,
jak zase spolu budeme...

Proč každý den slunce vychází?
Proč každý den se člověk probouzí.
Vždyť ty sny kolikrát tak nádherné jsou,
v těch snech jsem já tvůj a ty mou.
V těch snech já držím tě za ruku,
v těch snech mám záruku,
že neutečeš mi nikam pryč,
je to můj sen a ty jsi k němu klíč.
Klíč, který ho každý večer otvírá,
klíč, který každou noc ten sen nádherný udělá.
Sním rád každý den,
realita pro mě už není, je jen sen.

Šťastný je ten,
kdo žije svůj sen.
Šťastní jsou ti,
kteří na život nejsou sami, tak jako my.
Šťastný může být každý z nás,
stačí najít jen lásku, ta je všude kolem nás.
Zvedněte hlavu a lidem do očí se dívejte,
tak nejrychleji svoji lásku najdete.
Když nebudete chodit s hlavou zvednutou,
tak umřete s prázdným srdcem, umřete samotou.

Plné nebe mráčků,
a ty mi tu chybíš, Miláčku,
chybí mi tvé objetí,
chybí mi tvé náruče zajetí,
chybí mi tvých očí zář,
chybí mi, jak se s nimi na mě podíváš,
chybí mi doteky tvých rtů,
chybí mi, jak líbáš, když jsem tu.
Chybí mi tvoje přítomnost,
chybí mi toho hodně a už říkám dost.
Chtěl bych tě tu mít vedle sebe
a říct ti do očí, že miluji jen tebe!

Zamiloval jsem se do jejích hlubokých očí,
z kterých se mi při pohledu hlava točí.
Zamiloval jsem si její vášnivé rty,
v polibcích trávit chtěl bych celé dny.
Zamiloval jsem se do jejího úsměvu,
takhle si představuji lásku a něhu.
Jsem moc rád, že jsme se potkali
a naše životy se pevně protkaly.

Červená růže uprostřed mého stolu,
čeká tu ve váze, až přijdeš domů.
Čeká tu spolu s ní
i na svíčce plamen ohnivý.
Dnes večer bych ti do očí chtěl něco říci,
sedni si naproti mně a napij se vína ve sklenici.
Miláčku, známe se už delší čas,
a jsi pro mě vším,
chci při tobě býti zas a zas,
teď už to vím.
Proto před tebou poklekám,
a na dlani pro tebe prsten mám.
Miluju tě od první chvíle, aniž kdo cokoli tuší,
teď mám tě v hlavě, v srdci i v duši.
Budu tě milovat,
celý život svůj,
nechci se tě nikdy vzdát,
chci navždy býti jenom tvůj.
Mysli na to prosím,
s každým nádechem svým,
já navždy tě v srdci nosím,
teď už to vím!