Verše

Nadechni se, podzim je tu,
vlaštovky se chystaj k letu,
list pomalu padá k zemi,
teplé počasí se mění,
příroda barvami hraje,
poslední ovoce zraje,
děti chodí pouštět draka
a vyhlíží sněhuláka.

Je krásné milovat,
je krásné srdce dát,
když někdo tě má rád,
neváhá tě láskou hřát.

Bolest se snažím nevnímat,
snažím se smíchu ostatních nevšímat,
nemůžu jim zazlívat.

Jen chci sama sedět v pokoji,
bez bolesti, bez smůly,
chci ji přestat vnímat,
a zas se smát,
svoje zoufání nechci poslouchat.

Nechci si zoufat,
že mě nikdo nemá rád,
a to, že mě někdo má rád,
je lež, a já si ji už nechci nalhávat.

Proč miluješ toho,
kdo nemiluje tebe.
Vždyť lidí je mnoho...
však on je tvé nebe.
To osud si s tebou hraje,
snad nechce ti štěstí dát.
Věř, že láska vyhraje,
on bude tě milovat.

Barevná podzimní krajina
bránu za létem zavírá,
teploty pomalu klesají,
vlaštovky za teplem létají,
děti se honí s draky
- tak pojďte ven taky...

Křídla, jak labutě,
nade mnou letí.
Stojím tam nehnutě,
již po staletí.

Slunce už vychází,
začíná den.
Odkud jen pochází,
ten krásný sen?

Zavírám oči
a poslouchám zpěv.
Vše jednou skončí,
tak proč cítit hněv?

Pokračování básničky

Na obloze hvězdičky
svítí na malé holčičky,
aby se jim dobře spalo
a něco krásného zdálo.

Obraz na stěně je telka
a ta telka je moc velká.
V telce chodí malé děti,
nejsou vidět jejich pleti.

V televizi hodně lžou,
v bulvárech vše fixlujou.
Na Nově i na Primě
maj bulváry povinně.

Pokračování básničky

Na postýlce leží,
dýchá jen stěží,
na lásku umírá,
ta její ji zradila.

Kolem je třeba stovky lidí
a ty vnímáš jenom ji.
Je tak krásná,
ale ne jen na pohled,
víš, že je jediná.
Vaše srdce píší společný příběh,
jehož řádky hladí vaše duše.
Čas se zastavil
a oba si přejete,
aby to trvalo věčně.