Verše

Po pláži bez hranic spolu jdeme,
za ruku se při tom držíme,
ze společných chvil se radujeme,
náš největší poklad střežíme.
Tím pokladem není nic jiného
než naše láska.

Život běží jak splašený kůň,
co utrhl se z ohrady,
za sebou nechává radost i smutek,
utíká do rajské zahrady.
Chtěl bych ho chytit a zkrotit toho hřebce,
on je však divoký a chytit se nechce.
Mizí za obzorem, prchá mi do dálky,
chci ho navlíknout na nit jak roztrhané korálky.
Až budou všechny navlíklé, uzavřít tu nitku,
jít do letních lučin, natrhat Ti kytku.
Kopretiny žlutobílé sluníčko připomenou,
ale zato chrpy modré, to je nebe nade mnou.
Rudé vlčí máky zamilovanost a lásku hlásají,
potom tu kytku svážu luční travou
a rozběhnu se po kraji.
Budu utíkat vstříc dalším dnům,
vstříc lepší budoucnosti, nesplněným snům.
Život prchá jak vlna v mořském příboji,
je však tak krásný a žít ho za to stojí.

Krásné je mít rád,
krásné je milovat,
a nejkrásnější ze všeho
je být u svého milého.

V srdci tě stále mám
a vůbec nic s tím nenadělám.
Stále tě miluji,
i když si to zakazuji.
Nevím, jak dostat tě z hlavy ven,
přeji si, aby to byl jen pouhý sen.
Ten sen, co s nocí přichází
a s ránem zase odchází.
Sen to ale není.
Je to realita,
která se tě taky týká.
Ty víš, co k tobě cítím,
i to, že na tebe stále myslím.
Tak proč s tím nic neděláš
a jen se mi tajně vysmíváš?
Jeden důvod řekni mi
a navždy tě nechám na pokoji!

Druhá polovina srdce
už mě nechce.
Moc mi schází.
S půlkou srdce
nežije se lehce,
tak proč odchází?

Najít lásku je jako najít jehlu v kupce sena,
každý ji chce mít, ale plno lidí ji nemá.
Láska je jako nejkrásnější květ,
když ji máš, směje se celý svět.

Zvony zvoní klekání,
v tvých očích vycházejí hvězdy
a květiny padají na zem mezi stíny.
A mně se chce tak spát,
ve stínu tvých vlasů.
Spát, na nic nemyslet,
při zvuku tvého hlasu se probouzet
a znovu usínat.
S hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit na slunce,
které ti kreslí po těle.

Každý člověk svoji tajnou skříňku má,
v ní své tajemství před lidmi ukrývá.
Mou skříní je mé srdíčko,
je ukryté v těle a je vidět jen maličko.
Tam schovávám svá tajemství a přání,
tam schovávám to, o čem nikdo nemá ani zdání.
Je to taková má malá tajná skříňka,
je to srdce jednoho snílka.
Který věří, že sny realitou můžou být,
který věří, že život je krásný
a má ho cenu naplno žít!

Múzo všech múz, kouzelná ženo,
píšu a v hlavě mám zmatek,
jen s Tvojí pomocí se stává ze mě muž,
už nejsem ten prvotní holobrádek.

Učíš mě lásce k lidem a k bohu,
jen v Tvé blízkosti se cítím být silný,
otevíráš ve mně nevídané vlastnosti,
proto Tě mám rád a budu ti žákem pilným.

Pokračování básničky

Rozdala poslední obrázky,
na kterých pilně pracovala.
Zbytek uložila ke spánku do regálu,
zase zítra se probudí do slunečného rána.

Obličej bledý, kruhy pod očima,
jsou jako stopa po smutné lásce,
štíhlá, vysoká, vlasy černé a dlouhé,
krásně viditelná, nepřehlédnutelná.

Pokračování básničky