Verše
 
Kategorie
Ležíme spolu na pestrobarevné posteli
ze spadaného listí,
jsme tak dětinsky naivní,
tak krásní a andělsky čistí.
Ruce do sebe splétáme,
srdíčka nám divoce buší,
bude něco dál?
To jen osud ví a Bůh tuší.

Kolem nás spousta rozházených svršků,
jsou tu dvě nahá těla,
ďábel ti sladce šeptá,
dej mu kousnout do jablka poznání,
dej mu ochutnat
to krásně sladké a zakázané ovoce,
avšak v dálce slyšíš
varovný a tichý hlas anděla.

I Eva podlehla ďáblovu pokušení
a Adamovi jablko podala,
byli za to vyhnáni z ráje, ale byli šťastní,
ó jak ho Eva milovala.
My jsme teď v našem pozemském ráji
a vášeň a touha nás svírá,
nevíme, co bude dál, však život je krásný
a naděje až poslední umírá.

Ty jsi má Elisa z Rivombrosy,
spolu žijem ten romantický seriál,
spolu prožíváme chvíle touhy, radosti i smutku.
Osud se jak kulička v ruletě točí,
nechci nikdy vidět smutek v tvých očích,
chci ti být stále nablízku, nechci stát opodál.

Milování je chtíč, touha a vášeň.
TEN, KDO NEMILUJE,
to není člověk, to je blázen.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Láska

» Různé

Přidáno: 5. 11. 2011 - 5:14

Délka: 999 znaků

Posláno: 35x

Známka: 2,08 od 26 lidí

Autor: © Pavel Mynář

ID: 255856

Verš: různý

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info