Verše

Pevný, dlouhý, sem a tam,
plnou pusu hmoty mám.
Sem a tam, je hodně tvrdý,
na jeho délku on je hrdý.
Je to prostě miláček,
co mi koupil kartáček!

Když jsem šel k „mámně pro vjecy”,
„na vjetvy seděl mněsíc”.
Copak je tohle za kecy?
Čte naše úča, se děsíc.

Ta práce - ta je na pětku!
A já byl děsně rád.
Upadla rovnou za Bětku,
trefil ji totiž šlak!

Dobré ráno, Lásko má,
noc byla něžná a jenom Tvá.
Rozkvetlá třešeň nás vůní vítá,
přitul se, Milý, podívej - už svítá.

Slunce se střídá s měsíční tmou,
teď s Tebou snídám, jsem jenom Tvou.
Já se Ti oddala ve hvězdné noci,
Tobě se poddala, Tvé svůdné moci.

Čtu ze Tvých rozzářených očí,
co lesknou se jak křídla motýlí.
Opojně se mi hlava točí,
má Lásko, zůstaň ještě na chvíli.

Tys moje voda živá,
slunce a modré nebe,
já ráda s Tebou bývám,
má Lásko - já MILUJI TEBE.

Dneska jsem měl divný sen,
šneky jsem byl obalen.
Pěnili a bublali,
v slizu po mně ťapali.

V hrůze otevírám oči,
cosi můj obličej smočí.
Vidím tlamu jako hrom,
je to psí kamarád RON!

Jednou ročně, na Den matek,
moje nejlepší maminka má svátek.
Chci jí popřát samé dobré věci
- ona si to zaslouží přeci.

Mé srdce prázdnotou chátrá,
Tys „odešel” - v srdíčku plá mi vatra.
Ten oheň lásky dohořívá
a tmavý šat mi Tvůj skon připomíná.

Jen Ikarův pád řešením se zdá,
odešel jsi mlád,
jsem sama, bez Tebe, lásko má...

Teď v myšlenkách stojím nad propastí
- a můj stín letí dolů...
Jsem sama - se svou bolestí,
už nebudeme nikdy spolu.

Přicházím do prázdného bytu,
osamělá, plná smutku, slz a citů.
Odchází noc a je nad ránem,
já jsem sama - jen se svým Ikarovým snem...

Píši pro mou Myšičku
jednu krátkou básničku... :-)
Že mi chybí strašně moc,
i když je venku černočerná noc... ;-)
Chtěl bych aspoň na chviličku
držet Tvoji něžnou ručičku... :-)
Dívat se do Tvých zářivých očíček,
šeptat Ti spousty milých slovíček... ;-)
Do náruče bych Tě vzal
a slaďounkou pusinku Ti dal... :-*
Objal bych Tě celičkou,
koukali bychom na hvězdičku maličkou... ;-)
O jedné takové já vím,
řekla mi o ní jedna kráska s tím... :-)
Že u velkého vozu se nachází,
každý večer vychází... :-*
Po Ivince se mi stýská,
škoda jen, že není z blízka... :-)
Myslím na Ivanku ve dne v noci,
stýská se mi a není mi pomoci... ;-)
Přitulit se k Tobě, Štěstíčko,
cítit, jak Ti bije srdíčko... :-)
Napsal jsem Ti pár řádečků,
snad trošku potěší Tvou dušičku... :-)
Nenapadá mě už nic,
to bych se z toho pic... ;-)
Snad jen dvě krátká slovíčka
pošeptat bych Ti chtěl,
nevím, zda napsat bych je měl...

Pro ni jsem se narodila, pro tu naši hru,
jen co jsem se o ní dozvěděla, tak už na ni JDU!
To je naše ŽvB, a ničí jiný ne,
mám ho ráda moc a moc, no pověz, ty snad ne???
Je to nejlepší věc na světě, až na herní časy,
ty jsou totiž až od šesti, to jsou ale blafy.
Konec, konec, konec, konec, s tím nic neuděláš,
budeš-li chtít ještě něco, ne že nezavoláš.

Nebe je bez mráčku,
myslím na tebe, miláčku,
den s tebou tak krásný byl,
kéž by nikdy neskončil...
Ale už zítra spolu budeme zas,
po duši nás pohladí srdíčka hlas,
splyneme v jednu existenci,
nic víc od života nechci.

Chtěla bych vrátit čas,
do vlahých „náctých” let,
kdy jsme se poznali,
vše krásné vrátit zpět.

Nechat si větrem čechrat vlasy
a sluncem hladit tváře,
nořit se do májové krásy,
prohlížet tajné snáře.

Chtěla bych vrátit čas
do jarních slunných strání,
kdy jsme si slíbili
na věčnost milování.

Chci zastavit hned čas,
sedět u jednoho stolu,
mít blízké na dosah,
dokud jsme všichni SPOLU.