Verše

První květen, to je čas,
kdy láska kvete v nás.
Lidičky, je tu máj!
Milence čeká ráj,
zaplní louky a lesy,
tak volám: Lásko, kde jsi?

Na Prvního máje
láska všude zraje,
sluníčko svítí,
je plno kvítí,
svět se raduje,
nejhezčí čas tu je.

Líbal jsi mě, líbal,
svět se na nás díval,
milenci v máji,
ponoření v ráji,
láska z nás prýštila,
těla nám rozpálila,
splynuli jsme v jednu duši,
zamilovaní až po uši.

První máj, lásky čas, je teď,
tak polib svou lásku hned,
najdi jen třešeň a pusu jí dej,
ať vaše láska vzkvétá jen.

Lásky doba nastala,
a z nás každá pusu dostala.
Rozkvetlou třešni páry rychle hledají,
a pak se vášnivě pod ní líbají.

Co má asi za lubem
ten poslední duben?
Až krajinu osvítí ohňů záře,
v temnotě zahlédneš škaredé tváře,
podívej - támhle na koštěti
zrovna jedna čarodějnice letí,
a támhle - a támhle - je jich moc,
dneska je totiž čarodějná noc.

Poslední dubnová noc
má prý magickou moc,
jak se den do tmy noří,
všude velké ohně hoří,
čarodějnice se jim vyhýbají,
hrozbu tak pro lidi neskýtají,
a kdyby přece jen přilétly,
v těch ohních by se upekly.

Jaro převzalo vládu,
konec mrazu a ladu,
všechno pučí a roste,
život se rodí, je to tak prosté.
Jaro je opravdu kouzelné období,
přírodu tisíci divy ozdobí,
člověk se nemůže vynadívat,
nezbývá než si to užívat.

Čarodějnice přebírají moc,
dneska je jejich noc,
na košťatech oblohu brázdí,
jejich skřeky krajem zní...
Rychle - zapalujte ohně,
a ať je jich hodně,
aby všechny ochránily,
zlou sílu od výpadů odradily.

Dodržujem tradici,
zapálíme hranici.
Baba vidí, že je v nouzi,
cestou k ohni se nám vzpouzí.

Slibuje nám polepšení,
prý propadla pokušení
škodit lidem jako ďas,
teď však nastal její čas!

Koště jsme jí zlomili
a pak babu pustili.
Belhá se pryč - a je ráda,
že si zachránila záda.

Tak přispěla tradice
k polepšení babice.
Do tmy sálá hranice,
těště se, vy hříšnice!