Verše

Konečně jsme spolu,
ani uvěřit tomu nemohu...
Můj miláček mě má rád
a neváhá mi své srdce dát!
Já jsem tak šťastná,
každá chvíle je teď krásná.
Naše láska bude věčná,
čeká nás budoucnost už jen báječná!

Všechno končí a začíná,
dal jsi mi hlavu do klína
a já do noční hvězdné krásy
hladím tvé hebké tmavé vlasy.

Šeptáš mi sladká slůvka milá,
dnes jsem se s tebou zasnoubila.
Plánů a snů máme bezpočet,
ty jsi můj milý - celý širý svět.

Prstýnek dal jsi mi křišťálový,
zásnubní, stříbrný, prostě snový.
Slova vyznání z tvých úst znějí,
a ruce se ti trémou trochu chvějí.

Jsi pro mě vesmír - ve svém nekonečnu věčný,
pozorný, milý, prostě tak jedinečný!
V náruči s tebou sladce usínám,
jsem ráda, lásko, že tě tady mám.

Piju rád - a je to na mně doufám znát.
Vínko já - ochutnal jsem nastokrát.
Čestokrát - chvěje se mi trémou hlas,
„papírky štěstí”, nemá hnedle každý z nás.

Přiznání - s Pancovou máme společné,
přiznání - to je vskutku báječné!
Priznanie - som ako v rozpravkovom sne,
papieriky šťastia - „navyzerajú tak zle”!

Nechci lhát - že bych měl úplatky brát?
Jasná půjčka - to musí i Bárta znát!
Vypovídám - a chvěje se mi trémou hlas,
teď ve vazbě, strávím veškerý svůj volný čas.

DrRáthování - politik má společné,
DrRáthování - to umíme báječně.
DrRáthování - Čecháček má hodně rád,
s ostudou zas světu o nás dáme znát!

Hrozně se mi líbí,
splní, co slíbí,
je ke mně milý,
ani na chvíli
ze mě nespustí oči,
ach, hlava se mi točí!
Jsem zamilovaná,
nemůžu dočkat rána,
až svého miláčka uvidím,
zas něčím mě překvapí, to vím.

Zaschlá slza na líčku
svou cestičkou se zradí,
na duši mě hladí
doteky rtů Tvých
a snad i ta slza,
i když mě asi mrzí.

Co ji vyvolalo?
Smutek, opuštěnost, vzlyk,
nebo radost, láska, vzlyk,
kdo ví?
Kdo Ti do nitra vidí,
kde se Tvá cudnost stydí.

Májové květy
podali nám ruce,
svými lístky
rozlétly se kolem nás
a mně selhává hlas,
když koktám vyznání.

Student,
jemuž odstávají uši,
ale s čistou duší,
pomačkaný lístek
v chvějících se rukou,
vzrušením naše srdce tlukou.

Když na koleno poklekám
pod rozkvetlou třešní,
hlasem rozechvělým
se vyznávám
ze svých vzdychů
a vášní.

Nemají se
veršíky psát láskám,
jen lehce vzít Tvé prstíky do dlaní
a když s námi svět naklání,
být oporou, pevnou skálou
nádherných sedmnácti.

Na zprávy se dívám ráTH,
sním - či snad mám v oku dráTH?
Když tu se zjevil David RáTH
a překvapení na něm bylo znáTH.

Prý má krabicové víno ráTH,
no, musel jsem se tomu hodně smáTH!
K melounům se prý nechce znáTH.
Tak kdo mu mohl prachy do krabice dáTH?

Divil se prý, chudák, nastokráTH,
je to komplot, říká přistižený RáTH.
Vypínám zprávy a je na mě notně znáTH,
že rozrušen a beznadějně chudý dnes jdu spáTH.

Zítra nás čeká zápas pravdy!
Čekají nás nepříjemní Švédi

Do zápasu bojovnost a srdce musíme dát
a o každý puk se rvát!

Touha, síla, týmový duch.
To jsou věci, které Češi mají,
a nad Švédy snad konečně vyhrají!

Teď jen jim musíme držet palce.
Máme na to,
vyhrát vytoužené zlato!

Tohle se nedělá,
vydávat se za anděla!
Jak tak sprostý mohls být,
všechnu lásku mou si vzít
a pak ji klidně zahodit...
Vždyť já tě tolik ráda měla!

Už to vím na beton, že je můj osud,
já takového kluka nepotkala dosud.
Je pořád milý, pozorný, oči ze mě nespustí,
co my si za chvíli užijem radosti!
Bez obav mu svoje srdíčko svěřím,
protože mu ve všem naprosto věřím.
Cítím se s ním naprosto v bezpečí,
vždycky mě něčím potěší.
Miluju, já ho miluju, už navždycky,
a nikdy ho neopustím - fakticky!

U lesa chaloupka maličká,
v ní dědeček a babička.
Čiperní stařečkové, stále milí,
jak holoubkové spolu šťastně žili.

„Tys byla tenkrát mladičká
v těch něžně modrých šatičkách.”
„Tenkrát ti to ‚tulik’ slušelo,
až se mi srdíčko sevřelo.”

Bylo to v poválečné době,
když zásnubní prsten jsem dal tobě.
Tenkrát jsme neměli „čekuládu”,
zato nad sebou přísnou vládu.
Teď jsou čokolády plné obchody,
na to však nestačí naše důchody.

Důchodci o chlebu živoří,
poslanci nadšeně švitoří:
„Je to ta poválečná generace,
co vydrží za málo peněz a hodně práce!”

Co je to za podivnou story,
kde poslanci cpou si bachory?
A důchodce, čilý čipera -
„dosti chudě teraz vyzerá”!

Tak to je konec pohádky,
z důchodců jsou dnes ostatky
a naši páni se radují,
jak tuhle zemi zplundrují.

V lese chaloupka maličká,
žádný dědeček a babička,
jen na stole vedle marmelády,
leží tabulka čokolády...