Verše

Na rybničním břehu
Tam, kde se s nikým nepotkáš
Hledám tvoji něhu
Tam toužím být s tebou
Hledět na vodní hladinu
Ležím na břehu rybníka
Vodní krásu vnímám
Myšlenka stále uniká
Ani nevím kam
Kouzelné zátiší lesa
S vodní hladinou
Mé srdíčko plesá
Chtělo by být s tebou
Sním s otevřenýma očima
Nechci tu krásu zaspat
Otevírám je dokořán
Mizí sen i plán
Zase jsem ve svém
Každý sám
Až do rána
Tak sama

Vykopal si krteček
v podzemí domeček,
dlouhá cesta k němu vede,
najít ho teď nedovede,
ten sklerotický tvoreček.

Skleněná sova na vrcholku hory
Proč mě tak dráždí ten vzdálený lesk?
Musím tam dojít a strašně se bojím
Možná tam najdu svůj ztracený stesk

Jsem už tak blízko a sova tu není
Je to tak trochu k zamyšlení
Hora je skleněná od vrchu dolů
Půjdu jen já a půjdeme spolu

Najednou plní mě zlý pocit radosti
Stojím před velkými vraty
Vidím tu obrovské skleněné království
Chci měnit sukni za skleněné šaty?

Skleněný strop a taktéž i podlaha
Všude je můj vlastní skutečný odraz
Mám se snad stejně tak vysvléknout do naha?
Bože můj, vždyť je to šílenej podraz

Sklo jako lesk
Co roztříštil blesk
Na malé kousíčky
Ty jsou z té sovičky

Začlo tu teplo být, něco jak v pekle
Chtěla jsem odprosit už trochu vztekle
Vždyť já jsem nevinná a tohle není dar
Pod tíhou teploty začínám měnit tvar

Skleněná koruna, skleněné střevíce
Skleněná celá zůstávám sama
Teď už to chápu, že na zámku nejvíce
Kraluje vězněná - skleněná dáma

Jó, už jsou pryč ty dávný časy,
Véno - tobě slezly vlasy!
Západní svět v jiné vizi,
vidíme dnes v televizi.

Klíčem dávno necinkáme,
opasky na přezku dáme.
Houby, že je povolíme,
spíše opět přiškrtíme!

Samý škrty, DPHáčka,
to jsou chrti - žádný Áčka!
Důchodci nám skomírají,
než do práce se dobelhají.

Nemocný maj v kapse díru,
Véno, já už ztrácím víru!
Vlasy nemáš, ani prachy,
z exekuce samý strachy!

Pod most půjdem z důvodu,
že nedožijem důchodu...

Proto, milý Véno, asi,
opustily tebe vlasy.
Prachy v prachu,
víra v háji.
Jó „nahoře”, tam se maji!

Lidi, vždyť jste jako ovce.
Vyražte už na ty skopce!
Lidi, do ulic zase jdeme,
ať se lépe pomějeme!

Pak si možná, Véno, asi,
dáš nastřelit nový vlasy
a bez zbytečných „odvodů”,
dožijem se důchodu.

Hola, hola, škola volá!
Klaus má penál plný per!
Je to případ pro doktora?
NE - JEN - „PERSKÝ KASKADÉR”.

Co je tohle za nesmysly?
To jen Véna pera syslí!
Nejcennější - je to z CHILE,
co si půjčil z dlouhé chvíle.

Pera střádá v „peráku”,
okolí má na háku.
Nechybí mu noblesa,
jeho srdce zaplesá,
když prohlíží sbírku per,
ten NÁŠ „PERSKÝ KASKADÉR”!

Který národ se tím chlubí?
Zlé jazyky - Držte huby!
A tak Česko hrdě volá:
Máme ZNALCE - PROFESORA!

Je to ZNALEC sbírky per,
VÁCLAV - „PERSKÝ KASKADÉR”!

Vyju smutkem do noci,
kdo mi může pomoci?
Zranila mě moje hvězda,
teďka dělá, že mě nezná...

A já ji mám,
to přísahám,
pořád stejně rád,
co teď mám dělat?

Šel slimák po přechodu,
způsobil tam nehodu,
kdo to jakživ slyšel,
aby si slimák vyšel
po dvou nohách na výlet,
jak šel dál, nehod bylo pět.
Lidé vycházeli z domů
a vůbec nevěřili tomu,
co to slimák vyvádí,
kam tak klusem uhání.

Tělíčko jako princezna,
v obličeji dívka líbezná,
královna mé touhy,
není snad přelud pouhý?
Není a já to vím,
pořád na ni myslím,
jak se zase uvidíme
a báječně se pobavíme.

Už mi není pomoci,
píšu básně do noci.
O lásce, smutku, osamění,
o tom, co tu se mnou není,
o krásném letním milování
na louce pod hvězdami.
Dávám průchod svým snům
a jdu vstříc dalším dnům.

Matika je na stole,
poznámka je hned dole,
včera jsem ji dostala
a doma jsem to dostala...