Verše

Je hloupá? Je ošklivá? A co líná?
Nebo ji ráno přepadne kocovina?
Proč hledí zamyšleně z okna ven?
Byla jen raněna zlým osudem.

Je v duši křehká, jako víla,
přesto dřív šťastná a „silná” byla!
Ten její často chodil za jinou,
ona nebyla jeho jedinou!

Pak s jeho další subretou,
naboural, „když jeli za tetou”.
Umíral zhruba půlku roku,
ona je dodnes z toho v šoku!

Však té dívce, či paní je hrdost dána
a okolí těší ta její osudová rána.
Nestěžuje si a jen se snaží,
zlé jazyky dí, že chlastá jen a paří.

Pravda to není, je to skvělá máma,
má cit a pochopení a vypadá jak dáma.
Nikomu neublíží, spíš pomůže,
proč lidé ji neberou? Vždyť za svůj osud nemůže!

Dnes je zas „silná” a znovu žije.
Ať každý pozná, jak se hubou v zemi ryje!
Ať každý sundá „to máslo” ze své hlavy,
vždyť nešťastných lidí jsou dneska větší davy!

Tak lidi hloupí! Dle toho, co jsem viděl:
„Nesuďte jen obal z prvního dojmu!”
Já znám ji „uvnitř”, to dobro jsem v ní viděl,
je „čistá, až ryzí” - těžko s tím někoho dojmu.

Snažte se poznat lidi „zblízka”,
vždyť ten, co vypadá tak hrdý,
si možná denně stýská!
Však líný, marnivý a hloupý není,
jen čeká na milé slůvko plné pochopení.

Navenek sobecký a studený
- však já tu vnitřní krásu uviděl!
Ten její v srdci klenot, co není bezcenný,
být vámi, tak bych se za tu povrchnost zastyděl.

Tak přeju té dívce, paní,
ať znovu štěstím a zdravím září.
Vím, že časem se naplní její přání
a oslní zas tou milou, bezprostřední tváří.

Panely lehounce třou se o sebe
Město a v něm nové bydliště
Nejhezčí pohled není už do nebe
Ale na „barevné” beztvaré sídliště

Výtah je v pohybu, tak se hned svezeme
na výběr v přehledu několik pater
sousedi jedou též, tak si k nim vlezeme
stejné jak výlet do Vysokých Tater

Díky všem knoflíkům vesele kyneme
žijeme, chvátáme, nejsme přec na uzdě
nikdo už nevnímá, že dokola splyneme
uvědomění si však přijde pozdě

Vrzání, skřípání, šílený řev
byty jsou nablízku hanba a běda
dívám se, ze stropu teče nám krev
soused šel z práce hned od oběda

Váhám a přemýšlím, co jsme to za tvory
máme tu Ratany místo trávy
nebylo krásnější Sklízeti brambory
nebo si pískat, když pasou se krávy?

Na oko políbím toto zlé doupě
Odcházím, opouštím šedivou smečku
V dálce je přede mnou červené poupě
Za tímhle cirkusem dělám teď tečku.

Omezený výhled? Najdu si jiné místo
Omezený rozpočet jistě jisto
Omezení lidé - straním se daleko
Omezení mého vlastního já mi však uteklo

Chci napsat báseň, co bude stát za to
Co měniti stříbro bude ve zlato
Nechápu, kde je to omezení
Možná, že zbytečně tlachám
Třeba tu přeci jen žádné není

Přemýšlím jen o ní,
proč slzy roní,
když jí nejsem nablízku.
Teď poznal jsem to sám,
když ji tu nemám,
mám v srdci bolístku.

Nudím se při dlouhém pohledu z okna
nudou mi vypadla poslední lokna

i moje třesoucí noha se nudí
další mou nohu třes neprobudí

nudím se hodně, to není legrace
že bych snad začala choditi do práce?

Já dřív myslel jenom na sebe
a svět mi byl zcela u pr....,
ale teď už to tak není.
Už vím, co jsou to přátelé,
znám společné chvíle veselé,
jak život se změní...

Nikdy se neptej mě na to, co vím
Nikdy ti pravdivě neodpovím
Nikdy se nesnaž spojit s mým životem
Nikdy ne dveřmi, prostě stůj za plotem
Nikdy se neptej na důvod mé samoty
Nikdy už nehýbej s mou rolí despoty
Nikdy mě nezměníš, můj milý příteli
Nikdy už nemluv a VŽDY čekej v posteli!

Tralalí tralalá,
proč jsi byla nej kámoška.
Pořád jsi mi jenom lhala,
že sis kotník třeba zvrkla.

Lhala jsi mi každý den,
a já myslela, že to byl jenom sen.
Já blbá ti věřila!
A pak jsem se tě zastala!

Rath sice není žádný svatoušek,
však Bárta, Kubice či Janoušek
- každému z nich se měří jiná míra
a občan jen bezradně na ty zprávy zírá.

Každý ví, že úplatek se brát nemá!
Místo vína v krabici - však byla jiná „měna”.
A chudý občan žasne velice,
proč ve vazbě nejsou „jiné” stálice.

Netvrdím, že David Rath je bez chyby.
Co ale Lessy, Kalous nebo John?
O jejich „čistotě” má volič velké pochyby!
A přesto JEN na některé je politický hon!

Tak malé ryby se stávají politickými vězni,
a chyby vládců takto časem neodezní!
Krade se dneska ve velkém a ne potají!
A ti, co tvrdí opak - zdali nám něco netají?

Tak za Rathem „pomyslně” stojí
zástupy dalších politických kmotrů,
co naši zemi neustále dojí,
pak naše vláda je plná ještě „větších” lotrů.

A přesto David Rath - „ten malý chudáček”
je oběť vězeňské šikany a „tortury”.
Je špičkou ledovce - a pouhý „chomáček”
té naší české politické struktury.

Byla jsi tam ty a byl jsem tam já,
idylka přímo nádherná,
pohledy nešlo odtrhnout,
nic s námi nemohlo hnout,
svět se zastavil, čas nula,
pak jsi se ke mně pohnula,
naše rty si našly cestu,
topili jsme se a nepotřebovali vestu,
těla se k sobě přiblížila
a vzájemné jiskření pocítila,
pak už to šlo všechno samo,
vzbudili jsme se spolu ráno...