Verše

Já dřív myslel jenom na sebe
a svět mi byl zcela u pr....,
ale teď už to tak není.
Už vím, co jsou to přátelé,
znám společné chvíle veselé,
jak život se změní...

Nikdy se neptej mě na to, co vím
Nikdy ti pravdivě neodpovím
Nikdy se nesnaž spojit s mým životem
Nikdy ne dveřmi, prostě stůj za plotem
Nikdy se neptej na důvod mé samoty
Nikdy už nehýbej s mou rolí despoty
Nikdy mě nezměníš, můj milý příteli
Nikdy už nemluv a VŽDY čekej v posteli!

Tralalí tralalá,
proč jsi byla nej kámoška.
Pořád jsi mi jenom lhala,
že sis kotník třeba zvrkla.

Lhala jsi mi každý den,
a já myslela, že to byl jenom sen.
Já blbá ti věřila!
A pak jsem se tě zastala!

Rath sice není žádný svatoušek,
však Bárta, Kubice či Janoušek
- každému z nich se měří jiná míra
a občan jen bezradně na ty zprávy zírá.

Každý ví, že úplatek se brát nemá!
Místo vína v krabici - však byla jiná „měna”.
A chudý občan žasne velice,
proč ve vazbě nejsou „jiné” stálice.

Netvrdím, že David Rath je bez chyby.
Co ale Lessy, Kalous nebo John?
O jejich „čistotě” má volič velké pochyby!
A přesto JEN na některé je politický hon!

Tak malé ryby se stávají politickými vězni,
a chyby vládců takto časem neodezní!
Krade se dneska ve velkém a ne potají!
A ti, co tvrdí opak - zdali nám něco netají?

Tak za Rathem „pomyslně” stojí
zástupy dalších politických kmotrů,
co naši zemi neustále dojí,
pak naše vláda je plná ještě „větších” lotrů.

A přesto David Rath - „ten malý chudáček”
je oběť vězeňské šikany a „tortury”.
Je špičkou ledovce - a pouhý „chomáček”
té naší české politické struktury.

Byla jsi tam ty a byl jsem tam já,
idylka přímo nádherná,
pohledy nešlo odtrhnout,
nic s námi nemohlo hnout,
svět se zastavil, čas nula,
pak jsi se ke mně pohnula,
naše rty si našly cestu,
topili jsme se a nepotřebovali vestu,
těla se k sobě přiblížila
a vzájemné jiskření pocítila,
pak už to šlo všechno samo,
vzbudili jsme se spolu ráno...

Jehla na vinylu starého gramce
Začíná ostuda na místním bále
Někteří jedinci chopí se tance
Kroužkovým pohybem vrtí se v sále

Čenda dost posilněn domácí pálenkou
Rozhod se Rudlovi vyrazit zub
Chodí mu za jeho prsatou milenkou
Viděl ho přes košík, když vracel se z hub

Na rybničním břehu
Tam, kde se s nikým nepotkáš
Hledám tvoji něhu
Tam toužím být s tebou
Hledět na vodní hladinu
Ležím na břehu rybníka
Vodní krásu vnímám
Myšlenka stále uniká
Ani nevím kam
Kouzelné zátiší lesa
S vodní hladinou
Mé srdíčko plesá
Chtělo by být s tebou
Sním s otevřenýma očima
Nechci tu krásu zaspat
Otevírám je dokořán
Mizí sen i plán
Zase jsem ve svém
Každý sám
Až do rána
Tak sama

Vykopal si krteček
v podzemí domeček,
dlouhá cesta k němu vede,
najít ho teď nedovede,
ten sklerotický tvoreček.

Skleněná sova na vrcholku hory
Proč mě tak dráždí ten vzdálený lesk?
Musím tam dojít a strašně se bojím
Možná tam najdu svůj ztracený stesk

Jsem už tak blízko a sova tu není
Je to tak trochu k zamyšlení
Hora je skleněná od vrchu dolů
Půjdu jen já a půjdeme spolu

Najednou plní mě zlý pocit radosti
Stojím před velkými vraty
Vidím tu obrovské skleněné království
Chci měnit sukni za skleněné šaty?

Skleněný strop a taktéž i podlaha
Všude je můj vlastní skutečný odraz
Mám se snad stejně tak vysvléknout do naha?
Bože můj, vždyť je to šílenej podraz

Sklo jako lesk
Co roztříštil blesk
Na malé kousíčky
Ty jsou z té sovičky

Začlo tu teplo být, něco jak v pekle
Chtěla jsem odprosit už trochu vztekle
Vždyť já jsem nevinná a tohle není dar
Pod tíhou teploty začínám měnit tvar

Skleněná koruna, skleněné střevíce
Skleněná celá zůstávám sama
Teď už to chápu, že na zámku nejvíce
Kraluje vězněná - skleněná dáma

Jó, už jsou pryč ty dávný časy,
Véno - tobě slezly vlasy!
Západní svět v jiné vizi,
vidíme dnes v televizi.

Klíčem dávno necinkáme,
opasky na přezku dáme.
Houby, že je povolíme,
spíše opět přiškrtíme!

Samý škrty, DPHáčka,
to jsou chrti - žádný Áčka!
Důchodci nám skomírají,
než do práce se dobelhají.

Nemocný maj v kapse díru,
Véno, já už ztrácím víru!
Vlasy nemáš, ani prachy,
z exekuce samý strachy!

Pod most půjdem z důvodu,
že nedožijem důchodu...

Proto, milý Véno, asi,
opustily tebe vlasy.
Prachy v prachu,
víra v háji.
Jó „nahoře”, tam se maji!

Lidi, vždyť jste jako ovce.
Vyražte už na ty skopce!
Lidi, do ulic zase jdeme,
ať se lépe pomějeme!

Pak si možná, Véno, asi,
dáš nastřelit nový vlasy
a bez zbytečných „odvodů”,
dožijem se důchodu.