Verše

Chtěla bych brečet, ale musím se smát.
Chtěla bych mu říct pravdu, ale musím lhát.
Chtěla bych, aby se se mnou dokázal smát
a aby mě měl vážně rád.
Hrozně moc ho miluji,
a proto nade vše slibuji:
Jiného nechci, jen jeho přeji si mít,
celý život bych s ním dokázala žít.

Na svých kotnících
Cítím tvoji dlaň
Mírný tlak pevného stisku
Chlapská láska
Jemné doteky
Jsem s láskou v koncích
Chraň mne, lásko, chraň
Napiš na kousek lístku
Jak miluješ mne
Že jsem tvá jediná
V ruce květy
Pod tvými doteky
Do neznáma vzlétnu
Při tvé přítomnosti
Dosti
Srdce praská
První a poslední láska

Co je nejlepším přítelem každé ženy?
A způsobí v jejím chování zázračné změny?
Co uklidní, potěší a zvedne náladu?
Právě proto muži vyrobili čokoládu.
Potřebovali uklidnit ženy po rozchodech,
ne vždy žena touží
uklidnit se chozením po obchodech.
Čokoláda je přesně
na potíže se zlomeným srdcem,
a nejlépe konzumovat ji
u slaďáku s Bradem Pittem.
Musí se dávkovat ve správném množství,
to aby nedocházelo u dam k obžerství.
Čokoláda je sice nad zlato,
ale dámy, stojí vám ta obezita pak za to? :-D

Životem jít v lásce spolu,
názory mít, v malém sporu,
ráno snídat u jednoho stolu,
je to přístav „U věčného molu”.

Život má svou proměnnou,
v citu stránky neměnnou,
svítí dál, v tu barvu zelenou,
i chůzi máme vrozenou.

Život, je ta cesta dlouhá,
pro někoho věčná, pouhá,
uteče jak dravá strouha,
pro jiné zas, pouze touha.

Život, ten celek překvapení,
dostává ho každý k narození,
roky kráčí v kruhu pohlazení,
z toho chvilky, náhlých utrpení.

Život s námi kouzlo hraje,
když jarní sníh na slunci taje,
kráčet cestou v květu máje,
pro lásku jsou zlaté háje.

Život máme všichni rádi,
prožíváme vzletné mládí,
i když stáří trochu vadí,
život spolu, vždy nám ladí.

Když máš někoho rád,
utrhni větvičku,
dej své milé hubičku,
rozkvete na to tata
a bude tě mít za to ráda...

Říká se, že když něco chceme,
není k tomu vždy jednoduchá cesta.

Stačí však jeden úsměv a pohled
a najednou není cesty zpět.

Slyšíš jen, jak ti tvé srdce
říká: udělej první krok,
i když hlas v tvé hlavě říká stop.

Říká se, že když naše srdce je nejisté
a přesto jsme rozhodnutí za něčím jít,
máme to přesto do svých rukou vzít.

Lásku prý najdou ti, kdo v ni věří,
a nemáme ji už nikdy pustit.

Můžu kontrolovat své myšlenky,
ale nemůžu umlčet své pocity.

Říkáš, že jsou v životě
těžší věci na zvládnutí.

Být s tebou a přítelem být,
přitom uvnitř cítit něco víc...
to je to, co mě nejvíc tíží.

Vymyslela jsem tisíc důvodů, proč zapomenout,
bojuji se svými pocity každou svou minutu,
ale nedá se vyhrát nad láskou...

Vím, že hluboko uvnitř cítíš to samé,
je nemožné to neustále skrývat a dělat,
že jsme jen přátelé...

Je to láska zakázaná,
ale risknu klidně všechno,
už je mi to jedno.

Nechci počítat další roky bez Tebe,
už to nezvládám, už ne...

Když se říká, že máme jít za tím, co chceme,
tak bychom se neměli bát a bojovat až do konce...

Ptal ses, lásko moje, mne,
jestli si tě vezmu na dalších dvacet let,
hádej, co za odpověď, lásko, já ti dám,
„ano”, lásko moje, už nechci, abys byl sám,
chci si tě, lásko, na zbytek života vzít,
chci už jenom s tebou šťastně žít,
lásko, už jenom tebe chci šťastným udělat,
a už konečně děti z naší lásky ti dát.
Ty si to, lásko moje, zasloužíš,
miluji tě, se mi líbíš,
tolika lásky ty mně denně dáváš,
už jenom ty mne šťastnou uděláš.
S tebou, lásko, je mi tak nádherně,
už jenom mne tvé srdíčko hřeje.
Ptal ses mne, miláčku, vezmeš si mne,
má odpověď je „ano”, Romane,
chci, ať to ví už všichni,
že už jsem jenom tvá navždy.
Miluji tě, Romane <3

Narodil se chlapeček,
malý jak tvůj paleček,
jedno pivo, druhé, třetí
a má po snídani, děti,
to už známe ze školky,
proto jsou z nás notorky!

Proč jsi tak smutná, lásko má,
srdce mé vždy zabolí,
chci Tě chvíli rozesmát,
a koupit Ti sladké cukroví.

Proč jsi tak smutná,
Tvé oči jsou krásné,
jako květ jabloní.

Proč jsi tak smutná,
když se na Tebe podívám,
Tvé ruce Ti rád zahřívám.

Proč jsi tak smutná,
když jdeš večer spát,
vzpomeň si na mne,
že Tě mám rád.

Sedím tu v tichu mezi barvami,
vytvářím si v duchu mužů celé seznamy.
Jaký by měl být pravý ideál,
abychom si řekly, ten za to čekání stál?
Především by měl být odvážný a umět nás sbalit
a ne všechnu práci na ženu svalit.
Musí být klidný, žádný pruďas,
nemusí být bohatý, ale ani chuďas.
Lásku svou ukazovat nám se sluší,
nejlépe nad kyticí rudých růží.
Měl by mít oči jenom pro mě,
a ne šilhat po každé sukni v domě.
A nakonec by měl být trošku praštěný,
ať v tom my ženy nejsme osamoceny :-D