Verše

Šel Pepíček do školy,
cestou dělal úkoly,
nezavázal si tkaničky
a zlomil si nožičky,
chudáček školáček maličký.

Běží liška táborem
s velikánským praporem,
prapor se jí zamotal,
zadní nožky omotal,
liška se tam natáhla,
scénka jako z divadla.

Ztratil se mi někde v dáli,
ještě včera jsme se smáli,
dala jsem mu svoje srdce
a on ho udeřil tak prudce,
že se na dlouho zastavilo
a je zázrak, že přežilo.

Chutná náramně
svíčková na smetaně,
karlovarský knedlík k tomu,
najím se, nedojdu domů,
žaludek vrní spokojeně,
své statky mám v tvrdé měně.

Miluju ten pohled očí,
který mou hlavu zatočí,
úsměv, který zahřeje,
a rty mého přítele.
Jsem moc ráda, že ho mám,
hrozně si to užívám,
neumím si představit,
že by mě měl opustit.
To už by pak nemělo smysl žít.

Ukradnul tříkolku
maličký Pepíček,
jezdí s ní po dvorku,
má plno bebíček.
Taková tříkolka,
to není jen tak,
pomohla by autoškolka,
a chtěl by i vlak.

Běžela lasička přes cestu,
neměla reflexní vestu,
rozmáčk ji kamion
na kousků milion,
jel si vesele dál,
aniž by se staral.

Potkali jsme se na vodě,
narazila mi do lodě,
první pomoc dávala
a už u těch pus zůstala,
život s ní je v pohodě.

Vystřelil jsem ti růži z papíru,
nezlob se, že má v sobě díru,
chtěl mi ji vzít soused závistivý,
tak jsme si to ručně vyřídili,
příště ti ji raděj udělám na míru.

Můžeš být krásná a můžeš být milá,
můžeš být, ta nejhezčí víla
a můžeš být dnem a můžeš být nocí
a každý muž, Tě touží držet v bocích...
A můžeš být mou a můžeš být něčí,
můžeš být zdravá, nebo být v péči
a můžeš být tady a můžeš být tam...
můžeš být všude... jen když rád Tě mám...