Verše

Já myslím jen na něj,
jak se na mě dívá,
s ním přichází naděj
a já jsem tak jiná.

Jsem úplně nová,
jak by mě probudil,
ach, představa snová,
že by vždy se mnou byl.

Okouzlen slovíčky - s úsměvem pod víčky...
Nachytán v rozpacích - letí pak v oblacích...
Stud a růž na líčku - políbil kytičku...
A tím!
Ze srdce plameny - cítí se ztracený...

Prchá si do strání - jak vítr uhání...
Točí se v bystřině - topí se ve víně...
Jazýčkem pošimrá - a pak se usmívá...
A proč?
V napadaném listí leží - a s časem - si jen tak - ten závod běží...

S batůžkem potíží - na Slunce pohlíží...
Davem jen projíždí - s polibkem na kříži...
S úsměvem na tváři - Tvé srdce rozzáří...
A pak?
Jak smyslů zbavený - usíná znavený...

Usíná - nevnímá - snad láskou umírá...

Ty ani nevíš, jak moooc jsi mi ublížil,
že mne uděláš šťastnou, jsi mi slíbil!
Volný vztah, to není nic pro mne,
já chtěla tě mít sama pro sebe.
Ale jde vidět, že jedna ti nestačí,
a to opravdu pro mne není,
ty jsi pro mě byl jediný.
Chceš mít volný vztah, teď ho máš,
jsi konečně volný jako pták.
Dělej si prostě dál, co ty chceš,
ale věř mi, ty žádný vztah nepotřebuješ!!!
Jsi prostě takový a už jiný nebudeš,
a mysli na ty, komu ubližuješ!!!
Já, i přesto, že jsi mi ublížil,
tě nepřestanu milovat,
stále na tebe budu myslet
a na krásný dny vzpomínat.
A tebe do konce mého života milovat,
i přesto, že jsi mi ublížil...

Milý, drahý Ježíšku,
zabalený v kožíšku.
Na Vánoce se těším moc,
doufám, že to bude pěkná noc.
Tablet doufám dostanu,
nebudu spát ve stanu?
Bude toho asi málo,
hlavně že bude veselo.
Ale tablet snad bude,
dá se koupit všude.
Stojí tisíc čtyři sta devadesát devět,
to ví i malej medvěd.
Pod stromečkem dárečky,
na obloze zářivé hvězdičky,
všichni růžové tvářičky
a plný kopec srandičky.
Až si dárky rozbalíme,
ukazovat si je budeme,
pak se na telku jukneme,
pohádku tam najdeme.
Pak půjdeme pěkně spát,
něco hezkého o Vánocích si necháme zdát.
Dobrou, milý Ježíšku,
ve pleteném kožíšku.

Viděl jsem berušku,
jak leze po stébýlku trávy
přímo pod vemenem krávy,
no co vám budu povídat,
musím se pořád usmívat,
dostala spršku.

Zasekl se v metru
dvoumetrový chlap,
teďka je z něj lilipután,
no trefil by mě šlak.

Láska je tak krásná,
jedinečná a vzácná,
proto jsem moc ráda,
že našla jsem kamaráda,
co změnil se v přítele
a je nám spolu vesele,
protože se moc milujeme
a společnou budoucnost plánujeme.

Je to láska, nezastírám,
zasněně se na něj dívám,
on je můj princ pohádkový
a každý den s ním je snový,
snad spolu chodit budeme
a už se nerozejdeme,
nepřeju si už nic víc,
než mu to konečně říct.

Proč štíhlejší než režná nit,
chce každá žena z jara být?
Proč běhá, cvičí ani nejí,
chudák hubne a něco neví!

Rytířům se to nelíbí,
radši jsou, když zesílí,
nemaj rádi vychrtliny,
boubelky se jim více líbí!
Nezbožňují modelky,
co kostnaté maj prdelky!
Vyzábliny nejsou prima,
v postýlce jim bývá zima.
Nechce je princ jediný,
když nemaj žádné obliny!

Pokračování básničky

Slzy. Slzy. Slzy.
Kdy uschnou?
Skončí brzy?
Proč brečím,
pláču
bez přestání,
když do myšlenek
vkrádá se mi
vzpomínání?
Když není už,
co bylo dříve,
všechno je
nové, jiné.
Minulost
s přítomností
najednou se
kříží,
s tou náhlou
proměnou
těžko se smířím.