Verše

Pálí to jako čert,
snad bral naši lásku jak čert
a trhal mi po vlásku,
až jsem zplešatěla
z toho, co jsem dřív chtěla.

Sám sobě - žalářníkem?
Uvězněný ve svém žití...
Sám v sobě - i pekelníkem?
Jako vězeň hledám kvítí...
Zdi jsou strmé - skoro skály!
Slunce jimi neprosvítí...
Zbourám! Nevím! Proč tu stály?
Snad odpovědi? Budu míti?

Tvá myšlenka je Tou odpovědí...
Nebo se to - jen tak jeví?
Možná ano! To však motýl neví...
Pa a čekám za zdí - snění.

Chybějí mi, lásko, tvé doteky,
chybějí mi tvé sladké rty,
chybí mi to tvé krásné líbání,
chybí mi to naše nádherné milování.
Chybíš mi, lásko, ty celý,
miluji tě, zlato, jsi skvělý,
s tebou je to tak nádherný!!!

Obloha je zmalovaná...
Teplo, vánek a zlaté listí...
Do skleníků si letím čísti...
Před-létla mě drobná dáma...

Pa-květiny v listopadu?
Ve skleníku rozkvétají...
Kanárci si cvrlikají...
Nachytám Tu cizí dámu?

Stonek plný drobných chloupků...
Vůně spíše po heřmánku?
Než otočím další stránku...
Vymaluje Slunce duhu?

Pokračování básničky

Jsi mužem co mi imponuje
Tvé zkušenosti i Tvůj náhled
Mé srdce pro Tebe bije
Ukázal jsi mi jiný svět
Možná to vypadá, že jsem chladná
Ty však snad víš
Že situace není snadná
Myslím na Tebe a na Tvou duši
I na věci na které se nemyslet sluší
Posílám Ti mnoho polibků
Do dnešní noci i do všech zítřků :-)

Láskou mě pobláznil
a já mu uvěřila,
tak přesvědčivý byl,
ach, jak jsem se mýlila.

Teď tu sedím, tiše pláču,
on se někde směje,
má mé prachy, novou káču,
jsem mu u kradená.

Provinilo se vám štěně,
strachem poulí očička,
kde se tady, zatraceně,
vzala tahle loužička.

Nemá ještě tu psí školu,
to se stává božíčku,
popletla ho noha stolu,
u ní zvedlo nožičku.

Smutně kouká na svou paní,
odevzdané osudu,
pod postelí zadek chrání,
už to dělat nebudu.

Vylezlo by, strachem kňučí,
vždyť je mrně maličký,
jen mě vemte do náručí,
odpusťte mi loužičky.

Po nebi letí kometa,
koukej, je to támhleta,
jakou radost mám,
kometa s jasným ocasem,
stočila se za hlasem
a přilétne k nám.

Potkali jsme se v restauraci,
popíchnul jsem ji, ať se nepozvrací,
celého mě ohodila
a pak se mi omluvila,
dnes spolu už rok a půl
sdílíme společný stůl,
a taky lože,
ach, to je dračice, bože!

Miláček je to můj
a já stůj co stůj
stojím při něm.
Náhle se zázrak stal
a on při mně stál,
je to jak sen.