Verše

Jsi mužem co mi imponuje
Tvé zkušenosti i Tvůj náhled
Mé srdce pro Tebe bije
Ukázal jsi mi jiný svět
Možná to vypadá, že jsem chladná
Ty však snad víš
Že situace není snadná
Myslím na Tebe a na Tvou duši
I na věci na které se nemyslet sluší
Posílám Ti mnoho polibků
Do dnešní noci i do všech zítřků :-)

Láskou mě pobláznil
a já mu uvěřila,
tak přesvědčivý byl,
ach, jak jsem se mýlila.

Teď tu sedím, tiše pláču,
on se někde směje,
má mé prachy, novou káču,
jsem mu u kradená.

Provinilo se vám štěně,
strachem poulí očička,
kde se tady, zatraceně,
vzala tahle loužička.

Nemá ještě tu psí školu,
to se stává božíčku,
popletla ho noha stolu,
u ní zvedlo nožičku.

Smutně kouká na svou paní,
odevzdané osudu,
pod postelí zadek chrání,
už to dělat nebudu.

Vylezlo by, strachem kňučí,
vždyť je mrně maličký,
jen mě vemte do náručí,
odpusťte mi loužičky.

Po nebi letí kometa,
koukej, je to támhleta,
jakou radost mám,
kometa s jasným ocasem,
stočila se za hlasem
a přilétne k nám.

Potkali jsme se v restauraci,
popíchnul jsem ji, ať se nepozvrací,
celého mě ohodila
a pak se mi omluvila,
dnes spolu už rok a půl
sdílíme společný stůl,
a taky lože,
ach, to je dračice, bože!

Miláček je to můj
a já stůj co stůj
stojím při něm.
Náhle se zázrak stal
a on při mně stál,
je to jak sen.

Snad mám u něj naději,
jen jeho mám nejraději,
co bez něj si počít.
Nedokážu si to představit,
to svět by musel zastavit,
abych bez něj mohla žít.

Krásné jsou hvězdy
na obloze noční,
krásný je měsíc
v době půlnoční,
černá tma tady,
černá tma tam,
já prostě noc
moc ráda mám.

Láska lidem vládne,
někomu dřív nebo později.
Naše srdce neomládne,
zažívejme ji častěji.

S jinou osobou či stejnou,
hlavně ať zůstane ti věrnou.
Kryj své srdce jak svá záda
a nespoléhej, že má tě ráda.

Láska není to, co lidé chápou.
Všichni jistě víte, co chci říct.
Přesto bez ní ve světě tápou.
Každý ji chce čím dál víc.

Ať s osobou jednou či více.
Na co bys jinak na tom světě byl.
Já bych radši vydýchal své plíce.
Pro toho, s kým chci, abych žil.

Smutný je háj, kterým jsme chodili,
smutný je potok, kterým se brodili.
Neslyšet více skřivánka hlas,
z oblohy zmizel sluneční jas.
Tupá je rána, kterous mi zasadil,
není tu nikoho, kdo by ji pohladil.
Krví se barví vůkol kapradí,
nebude nikoho, kdo lásku tvou nahradí.