Verše

Zahalena tmou
jdu za tebou,
dnešní noc
má zvláštní moc,
nesmírně chci
líbat tvé rty,
choulit se v tvém náručí,
dělat, co nám vášeň poručí.

Spatřit její krásné oči
ještě jednou bych chtěl,
zopakovat si ten pocit,
když náhle jsem oněměl.

Stále a víc po tobě toužím,
ne, není to náhoda, dnes to vím,
dnem i nocí o tobě sním,
sejít s tebou, se musím.

Jsi poupě, voníš na louce v trávě,
co za ranní rosy, rozkvétá právě,
vůně, toho květu, mě zmámila,
až se z té vůně hlava zatočila.

Rty něžné, plátky květů z růže rudé,
vidím a sním, zavřu oči, jsou všude,
jediný dotek a ledy tou vášní roztají,
v srdci svém nosím tě potají.

Pleť máš jemnější, než hedvábí,
k dotykům, polibkům žhavým, mě svádí,
žár chci, v dlaních svých cítit,
vůně láká, stále víc, musím ji políbit.

Pokračování básničky

Po jeho boku každý den
mění se v překrásný sen,
vyslyšel moje tajné fantazie
a teď tu se mnou můj princ žije.

Mám tajné přání,
být do svítání
se svojí princeznou,
prožít noc líbeznou.

Byl jeden strom,
ten mi zničil dom.
Zničil mi ho při vichřici
a já teď spím na ulici.

Láskou omámen
bloudím celý den
kolem ní,
holky z plakátu,
co teď běhá tu,
výstavní.

Bezohledně jsi mě opustil,
otrávil krev z mých žil,
jak narážet hlavou na zeď
je nemoci být s tebou teď.

Snad ani neví,
jak krásně je mi,
když je se mnou.
Každou minutu si užívám,
protože tajně rád ji mám,
princeznu mou nádhernou.

Spím dobře a mám hezký sen,
noc pomalu ustupuje, začíná nový den.
Sen byl o mé milé,
a tak začínám den čile.
Tak takhle zrána,
když odešla moje známá,
odešla s ní i naděje na vztah trvalý,
příliš často jsme se na sebe hněvali.
Teď už tedy jen na svoji milou myslím,
své myšlenky si pomalu čistím.

Odjel jsem v taxíku k metru,
jen tak, v džínsách a černém svetru,
jen tak ve víru severního větru,
v myšlenkách na moji milou a svou sestru.
Mě a moji milou, to má sestra nás seznámila,
to ona mé milé a mně, radost způsobila.
V duši, lásky plamen plápolá,
když mě má milá zavolá.

Pokračování básničky