Verše

Mokrá jsem celá,
aniž bych chtěla,
smutkem mě pokropil
ten, co tady byl.

Je krásné vědět, že ji mám
a zítra zase přijde k nám,
tohle jsem si vždycky přál
bez lásky by život za moc nestál.

Brečím celou noc,
ublížil mi moc,
stěžuji si do polštáře,
že jsem měla doma lháře.

Bolí, pálí
vzpomínky, které hřály
jen o trochu dřív,
snad bude brzy líp...

Krásný pocit uvnitř mám,
když „miláčkem” ji nazývám,
běží mi při tom vždy hlavou
„konečně našel jsem tu pravou”.

Naše láska je křehká květina,
kterou nenahradí žádná jiná,
proto si jí tak moc vážím
a udržet si ji se snažím.

Připadám si jako pták v letu,
když moje láska se mnou je tu,
srdce mi radostně bije,
cítím, jak mé tělo žije.

Lásku každý potřebuje,
těžko se něčím nahrazuje,
životní sílu nám dává,
řekni si: „Já mám ráda!”,
řekni si: „Já mám rád!”
a radostí budeš jen hrát.

Je mi tak líto, že už tu není
to úplně nejroztomilejší stvoření,
ztratila jsem svého pejska
a moc se mi po něm stejská.
Kdepak jen jsi? - vzpomíná tvoje panička,
zlomil jsi nám všem svým odchodem srdíčka,
milovali jsme tě jako vlastní dítě,
žádný jiný pes nikdy nenahradí tě.

Pro Vás za krátkou vteřinu
pro Vaše jemné vlasy
rozeženu nebeskou peřinu
umlčím bouřkové hlasy.

Pro Vás plnou parou
pro Váš nakažlivý smích
přejdu bos Mléčnou drahou
navozím do Venuše sníh.

Pro Vás stálým tryskem
pro Vaše vlídné slůvko
zasypu černou díru pískem
na chvíli zhasnu slunko.

Pro Vás přímo za letu
pro Vaše ladné tvary
polapím zářivou kometu
přeskupím hvězdy v páry.

Pro Vás za chvíli velice
pro Váš milý hlas
rozsvítím temnou stranu Měsíce
dojdu konce vesmíru zas.