Verše

Když cítím tvé doteky,
ponořím se do řeky
nepopsatelných pocitů,
jsem moc rád, že jsi tu.

Láska mi křídla dává,
jupííí, já mám ráda!
Našla jsem svého vysněného prince
a otočila tu správnou stranu mince.

Myslím na tebe často,
mám v hlavě jasno,
nikoho jiného už nechci,
tak, miláčku, kde jsi?

Bez jeho přítomnosti umírám,
cožpak nevidí, že ráda ho mám.
Aspoň okem mohl by na mě spočinout
a nenechat mě v slzách zahynout.

Slzy mi oči zavírají,
pod jejich tíhou umírají,
srdce pomalu bije,
žije, nebo už nežije...?

Smutek se vkrádá do mých dnů,
rychle jsem procitla z krásných snů,
opustil mě můj princ milovaný
a s dcerkou jsme zůstaly samy...

Je to už pár měsíců, dost rychle plyne čas,
co cítím Tě až do morku kostí - ten krásný pocit,
že miluji Tě, ozývá se zas a zas.
Sám neumím s tím nic udělat, jen nechat působit.

Myslím na Tebe stále, mám v hlavě Tvé střípky.
Představuji si Tě, jak ležíš s hlavou na polštáři,
díváš se mi do očí a mhouříš je,
jak cítíš naše pohyby...

Podej mi svou ruku, budeme spojeni,
až spolu půjdeme noční oblohou.
Vždyť ani ptáci - ti už spí, se nedoví o našem milování,
a tma přikryje to, co lidé vědět nemohou.

Vím, láska je o dvou, umím počítat.
Však když jsme spolu v tichém lese sami,
cítím se jako na jiné planetě,
kde není nikoho, jen my dva.

Z náznaků lásku pletu,
když můj princ se mnou je tu,
plnými doušky hltám přítomnost
a nemám jí nikdy dost.

Být po boku bohyně
je splněný sen,
jenom trochu trápí mě,
že není moje jen.

Venku se stmívá
a mně už zbývá
jenom si povzdechnout,
že nemůžu s ním plout.