Verše

Nad ni není,
je mé posvícení,
s ní lásku hltám,
bez ní se v kocovině motám,
bloudíc padám na zem,
chci s ní žít svůj sen.

Z kalichu lásky piji,
jako ve snu žiji,
že potkal jsem ji,
princeznu moji,
konečně,
spolu budem žít věčně.

Zase prší,
a je znova ticho.
A ty už zase pláčeš,
a mě z toho bolí srdce
a já ti neumím pomoct.

A zase znova žiješ v chybách,
který už jsi udělala
a děláš je znova.
A neumíš s tím přestat.
A mně to leze na nervy.

Znova tě opouštím,
i když vím, že se potřebujeme.
A ty už ani nic neříkáš.
A já tomu už nevěřím.
A ty už tomu nechceš věřit.

Láskou k ní jsem
doslova unesen.
Netuším, která bije,
hlavně že žije,
že o ní můžu snít
a jednou s ní,
slečnou výstavní,
snad i být.

Je můj sen,
který chci snít,
s ní jenom být,
každý den.
Horoucně miluji
a svou věrnou lásku,
život třeba na provázku,
navždy jí slibuji.

Myslím na to stále,
že se rádi máme,
život je jako sen,
když s ní jsem jen.

Láska je to nejdůležitější,
co na světě mě zajímá,
našel jsem holku nejněžnější,
ta je pro mě jediná.

Myslím na ni celý den,
konečně se splnil sen,
který se mi vždycky zdál,
dokud jsem ji nepoznal.

Láska je ten
nejkrásnější sen,
s ní můžeš jen
života si užívat,
celý den se radovat
s tím, kdo tě má rád.

Láska mi dává
vše, co mám ráda,
děkuju každý den bohu,
že tohle prožívat mohu.