Verše

Životem jdeme,
ani se nenadějeme,
rok se k roku přidá,
podzim mládí střídá,
však kdo žije naplno,
nic nebojí se toho.

Je krásné nebýt sám,
konečně svou lásku mám,
hezčí jsem si nemohl přát,
běžím se s ní radovat.

Miluji celým srdcem,
jen pro svou princeznu,
s níž jedinou štěstí naleznu,
na tomto světě jsem.

Sen se krásný zdál,
on opodál stál,
romantici prominou,
díval se však na jinou...

Chtěla bych napsat jen,
že mám teď krásný sen.
Miluji jednoho muže,
až mi naskakuje husí kůže.
Hřeje mě svojí láskou
a nazývá mě jeho kráskou.
Dává mi krásné pocity
a já je chci zažívat stále,
protože jsi to, lásko, právě Ty,
koho mám za svého krále.
Děkuji za všechny projevy touhy,
tohle není jen zdání pouhý.
Krásně se mi s Tebou povídá,
mé city k Tobě už nikdo neuhlídá.

Krásné je s miláčkem být,
v společném bytě žít,
dnem i nocí sním,
když jsem s ním.

Jak když se mlha vypaří
a slunce náhle zazáří.
Miluji a není to klam,
lidi, já ráda mám!
Jsem tak hrozně šťastná,
láska je pro mě vzácná.

Zdá se mi, že snívám,
když do očí se jí dívám,
krásnější dívky na světě není,
je nejroztomilejší stvoření.

Krásné jsou společné chvíle,
život radostně bují,
chlad cítím, když se nevidíme,
potřebuji princeznu svoji.

Krása ji ničí,
je všech a ničí,
princezna bledá,
marně se hledá,
princ zatím čeká,
nic jej neleká,
svět třeba projde,
než si ji najde.