Je to už pár měsíců, dost rychle plyne čas,
co cítím Tě až do morku kostí - ten krásný pocit,
že miluji Tě, ozývá se zas a zas.
Sám neumím s tím nic udělat, jen nechat působit.

Myslím na Tebe stále, mám v hlavě Tvé střípky.
Představuji si Tě, jak ležíš s hlavou na polštáři,
díváš se mi do očí a mhouříš je,
jak cítíš naše pohyby...

Podej mi svou ruku, budeme spojeni,
až spolu půjdeme noční oblohou.
Vždyť ani ptáci - ti už spí, se nedoví o našem milování,
a tma přikryje to, co lidé vědět nemohou.

Vím, láska je o dvou, umím počítat.
Však když jsme spolu v tichém lese sami,
cítím se jako na jiné planetě,
kde není nikoho, jen my dva.