Básničky 651 - 660 / 834
Mám teď trochu chviličku,
napíši Vám básničku,
ještě nevím, o čem bude,
o kráse, kolem všude.
Stačí jen se poohlédnout,
zvednout hlavu vzhůru,
uvidíme nový svět,
co předkové nám dali v lůnu.
Jak zdobené jsou staré domy,
fresky, sochy, zdobí je,
chodíme tak denně kolem,
hlavu dole, máme jen.
Zahloubaní jsme jen v sebe,
nedobrá to známka bývá,
jak je modré dnešní nebe,
někdy to i v času skrývá.
Zastavme se na chviličku,
dejme prostor vjemům našim,
kochejme se prácí předků,
čas utíká, nám i dalším!
napíši Vám básničku,
ještě nevím, o čem bude,
o kráse, kolem všude.
Stačí jen se poohlédnout,
zvednout hlavu vzhůru,
uvidíme nový svět,
co předkové nám dali v lůnu.
Jak zdobené jsou staré domy,
fresky, sochy, zdobí je,
chodíme tak denně kolem,
hlavu dole, máme jen.
Zahloubaní jsme jen v sebe,
nedobrá to známka bývá,
jak je modré dnešní nebe,
někdy to i v času skrývá.
Zastavme se na chviličku,
dejme prostor vjemům našim,
kochejme se prácí předků,
čas utíká, nám i dalším!
Život a svět
» Různé
Přidáno: 11. 2. 2013 - 12:40
Posláno: 29x
Známka: 2,45 od 38 lidí
Autor: © Laďa
OHODNOCENO
Osamělá, zasněžená,
stojí v parku lavička.
Nikdo na ni nesedává,
jenom kosí samička.
Zobákem se velkým chlubí,
pyšně vzhůru vzhlídá,
nikoho tam nepustí,
králoství to její bývá.
Brzy přijde jara čas,
snížek z lavky sejde.
Místo kosa budou zas,
sedávat, když noha nejde.
V odpočinku lidé dají,
čtení s sebou také mají.
Na lavičku usedají,
s kamarády, o životě povídají.
Lavečky ty v parku,
kdyby mohly vyprávět,
co slyšely od těch lidí,
příběhů za dlouhých let.
Milenci, jenž v noci nespí,
na měsíc se dívají,
v objetí se k sobě tulí,
na lavičce, líbají.
Ať nám samé dobré zprávy,
z laviček jen přichází.
Aby kos té barvy černé,
zpěvem dál, zas provází!
stojí v parku lavička.
Nikdo na ni nesedává,
jenom kosí samička.
Zobákem se velkým chlubí,
pyšně vzhůru vzhlídá,
nikoho tam nepustí,
králoství to její bývá.
Brzy přijde jara čas,
snížek z lavky sejde.
Místo kosa budou zas,
sedávat, když noha nejde.
V odpočinku lidé dají,
čtení s sebou také mají.
Na lavičku usedají,
s kamarády, o životě povídají.
Lavečky ty v parku,
kdyby mohly vyprávět,
co slyšely od těch lidí,
příběhů za dlouhých let.
Milenci, jenž v noci nespí,
na měsíc se dívají,
v objetí se k sobě tulí,
na lavičce, líbají.
Ať nám samé dobré zprávy,
z laviček jen přichází.
Aby kos té barvy černé,
zpěvem dál, zas provází!
OHODNOCENO
Kroky tiché, slyší je?
Kampak míří v tuto dobu?
Pomalu a stejným tempem,
Klap, klap... klap...
To je jasné, přece domů!
Kroky, ty se nebojí,
ve dne v noci běhají.
Ať jsou velké, nebo drobné,
velkou radost dělají!
Krůčky malé, patří dětem.
Za ručičku drží se,
objevujíc nový svět,
ťapají a ťapají,
radost v tváři netají.
Kroky rázné dunivé,
patří mužům dospělým,
roky pevné, stálé...
míří k nám - i dále.
Krůčky měkké, lehounké,
slečnám, ženám, náleží.
Jako víno ohnivé...
v křivkách těla záleží.
Kroky to jsou lákavé,
mnoho tajna skrývá,
každý muž se ohlédne,
už to takhle bývá...
Kampak míří v tuto dobu?
Pomalu a stejným tempem,
Klap, klap... klap...
To je jasné, přece domů!
Kroky, ty se nebojí,
ve dne v noci běhají.
Ať jsou velké, nebo drobné,
velkou radost dělají!
Krůčky malé, patří dětem.
Za ručičku drží se,
objevujíc nový svět,
ťapají a ťapají,
radost v tváři netají.
Kroky rázné dunivé,
patří mužům dospělým,
roky pevné, stálé...
míří k nám - i dále.
Krůčky měkké, lehounké,
slečnám, ženám, náleží.
Jako víno ohnivé...
v křivkách těla záleží.
Kroky to jsou lákavé,
mnoho tajna skrývá,
každý muž se ohlédne,
už to takhle bývá...
OHODNOCENO
Po lávkách se pěkně chodí,
dřevem stromů, krásně voní.
Leží stále v čase svojím,
oba břehy v celek spojí.
Zábradlí jsou malované,
hosté zvolna procházejí.
Ticho léčí duši naši,
léčivou tu vodu, popíjejí.
Zastaví se na lávce,
kolem sebe rozhlížejí.
Na hladině v potoce,
kačenky se prohánějí.
Je to jako v pohádce,
kde víly v noci tančí,
potěšení v srdci máme,
k radosti nám, trocha stačí.
Lávky v oblouk klenuté,
jsou zde prvky Valašska.
Nádech budov také mají,
slohem tím, se podobají.
Architekt byl velmi známý,
svůj styl pevně vytříbený.
Nad koněm jak práskne bič,
jeho jméno - Jurkovič.
Ať nás lávky jak ty břehy,
spojují nás v životě.
Žádné zlo nás nerozpojí,
ani za nic na světě!
dřevem stromů, krásně voní.
Leží stále v čase svojím,
oba břehy v celek spojí.
Zábradlí jsou malované,
hosté zvolna procházejí.
Ticho léčí duši naši,
léčivou tu vodu, popíjejí.
Zastaví se na lávce,
kolem sebe rozhlížejí.
Na hladině v potoce,
kačenky se prohánějí.
Je to jako v pohádce,
kde víly v noci tančí,
potěšení v srdci máme,
k radosti nám, trocha stačí.
Lávky v oblouk klenuté,
jsou zde prvky Valašska.
Nádech budov také mají,
slohem tím, se podobají.
Architekt byl velmi známý,
svůj styl pevně vytříbený.
Nad koněm jak práskne bič,
jeho jméno - Jurkovič.
Ať nás lávky jak ty břehy,
spojují nás v životě.
Žádné zlo nás nerozpojí,
ani za nic na světě!
OHODNOCENO
Lidi, já z Ráje spadla do Černé díry,
a jsem v té „propasti” uvězněna.
Nad hlavou poblikávají mi světlé škvíry,
kde cesta ke štěstí je uzavřena.
Přesto vím, že opět Slunce vyjde,
vždyť po každém Mračounu - vždycky světlo přijde...
Tak držte mně pěsti, ať Štěstí ke mně vzejde
a do Ráje se mnou ruku v ruce vejde.
a jsem v té „propasti” uvězněna.
Nad hlavou poblikávají mi světlé škvíry,
kde cesta ke štěstí je uzavřena.
Přesto vím, že opět Slunce vyjde,
vždyť po každém Mračounu - vždycky světlo přijde...
Tak držte mně pěsti, ať Štěstí ke mně vzejde
a do Ráje se mnou ruku v ruce vejde.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 3. 2. 2013 - 21:56
Posláno: 27x
Známka: 2,03 od 33 lidí
Přidal: actimelka-nyní „lázně”
Autor: © actimelka-basne@seznam.cz
OHODNOCENO
Malá klika u dveří,
jak láká na ni sáhnout,
lehce ruku položit,
a dveře k sobě táhnout.
Kliky máme tvarované,
podlouhlé i kulaté jsou.
Podle dveří, jaké máme,
hodí se k nim - přiděláme.
Krásné kliky kované,
na zámcích i sídlech mají.
V ohni, zvoníc kovadlin,
umělecký nádech, mistři dají.
Historie na nás dýchá,
když si na ni saháme.
Dávné doby otvíráme,
v minulosti bádáme.
Velká překážka to bývá,
když dítě ještě nožky malé má.
Ručičky se natahují,
nemůže to pochopit,
jak tu kliku uchopit!
Kliky slouží hlavně nám,
abychom si otevřeli,
dveře, které dobře znám,
k našim milým, domů k vám!
jak láká na ni sáhnout,
lehce ruku položit,
a dveře k sobě táhnout.
Kliky máme tvarované,
podlouhlé i kulaté jsou.
Podle dveří, jaké máme,
hodí se k nim - přiděláme.
Krásné kliky kované,
na zámcích i sídlech mají.
V ohni, zvoníc kovadlin,
umělecký nádech, mistři dají.
Historie na nás dýchá,
když si na ni saháme.
Dávné doby otvíráme,
v minulosti bádáme.
Velká překážka to bývá,
když dítě ještě nožky malé má.
Ručičky se natahují,
nemůže to pochopit,
jak tu kliku uchopit!
Kliky slouží hlavně nám,
abychom si otevřeli,
dveře, které dobře znám,
k našim milým, domů k vám!
OHODNOCENO
Když Bůh stvořil zemi,
poznal, že něco tu není,
i stvořil muže a aby nebyl tak sám,
řekl: Já ženu ti dám.
Rozhlíží se v daleké kraje,
však představa ženy mu vzdálená je.
Sedí a plácá, s hlínou si hraje,
při tom se rozhlíží v široké kraje.
Musí být krásná jak ty vrcholky hor,
mít v sobě půvab z lučních květů,
mít v sobě dravost divokých vod.
Večer se blíží, už se i stmívá,
na svoje dílo Pán se zálibně dívá.
Že je ta pravá, Pán to už tuší,
ještě ji pohladil a vdechl duši.
Od těch dob žena je pro muže to pravé,
přítulné, milé a hlavně hravé.
poznal, že něco tu není,
i stvořil muže a aby nebyl tak sám,
řekl: Já ženu ti dám.
Rozhlíží se v daleké kraje,
však představa ženy mu vzdálená je.
Sedí a plácá, s hlínou si hraje,
při tom se rozhlíží v široké kraje.
Musí být krásná jak ty vrcholky hor,
mít v sobě půvab z lučních květů,
mít v sobě dravost divokých vod.
Večer se blíží, už se i stmívá,
na svoje dílo Pán se zálibně dívá.
Že je ta pravá, Pán to už tuší,
ještě ji pohladil a vdechl duši.
Od těch dob žena je pro muže to pravé,
přítulné, milé a hlavně hravé.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 19. 1. 2013 - 9:13
Posláno: 26x
Známka: 2,50 od 26 lidí
Přidal: Albína adamcová
Autor: © albína
OHODNOCENO
Jděte si za svým snem,
nenechte ho z mysli vypustit ven.
Naplňte si ho,
ale nevzdávejte to.
Musíte v sobě najít odvahu,
sice je to pro vás až moc daru.
Nepromarněte svoji šanci,
ale stejnak neporučíte srdci.
nenechte ho z mysli vypustit ven.
Naplňte si ho,
ale nevzdávejte to.
Musíte v sobě najít odvahu,
sice je to pro vás až moc daru.
Nepromarněte svoji šanci,
ale stejnak neporučíte srdci.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 16. 1. 2013 - 17:06
Posláno: 23x
Známka: 2,35 od 20 lidí
Přidal: Lenka
Autor: © Lenka Nehodová
OHODNOCENO
(Písnička - melodie Halelujá)
Já ctím si Tebe, Pane Můj,
choré a slabé opatruj
a poskytni jim ochranu,
co si přejí.
Ať zahrají jim Andělé,
až mráz proběhne po těle,
ať neutonou v beznaději.
Halelujá...
Ať zvonky štěstí jim sladce zní,
ať první jsou ti poslední
a nemocní, kéž mají opět sílu.
Ti lidé v duší bohatí,
ať neztratí se na trati,
dej nám, Pane, opět v sebe víru.
Halelujá...
Ať všichni s duší bolavou
najdou znovu cestu svou,
a láska neztratí se v beznaději.
Ta víra všechny posílí
na dlouhé cestě za pílí,
ať všechny děti na Zemi se smějí.
Halelujá...
Kéž stále vzkvétá naše Zem
a člověk jí je přínosem,
ať nejsou války a chudoba je cizí.
Vždyť krásná Modrá planeta
nemůže zmizet ze Světa,
tak kéž ta krása nikdy nevymizí.
Halelujá...
Já ctím si Tebe, Pane Můj,
choré a slabé opatruj
a poskytni jim ochranu,
co si přejí.
Ať zahrají jim Andělé,
až mráz proběhne po těle,
ať neutonou v beznaději.
Halelujá...
Ať zvonky štěstí jim sladce zní,
ať první jsou ti poslední
a nemocní, kéž mají opět sílu.
Ti lidé v duší bohatí,
ať neztratí se na trati,
dej nám, Pane, opět v sebe víru.
Halelujá...
Ať všichni s duší bolavou
najdou znovu cestu svou,
a láska neztratí se v beznaději.
Ta víra všechny posílí
na dlouhé cestě za pílí,
ať všechny děti na Zemi se smějí.
Halelujá...
Kéž stále vzkvétá naše Zem
a člověk jí je přínosem,
ať nejsou války a chudoba je cizí.
Vždyť krásná Modrá planeta
nemůže zmizet ze Světa,
tak kéž ta krása nikdy nevymizí.
Halelujá...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 18. 12. 2012 - 9:15
Posláno: 23x
Známka: 2,22 od 32 lidí
Přidal: actimelka-basne@seznam.cz
Autor: © Actimelka
OHODNOCENO
Maluji květinu,
tahy štětce,
ruka mi klouže,
po plátně lehce.
Maluji rostlinu,
dávám jí barvy,
dávám jí vůně,
a tóny harfy.
Maluji kytičku,
na plátno bílé,
a kolem travičku,
v té chvíli snivé.
tahy štětce,
ruka mi klouže,
po plátně lehce.
Maluji rostlinu,
dávám jí barvy,
dávám jí vůně,
a tóny harfy.
Maluji kytičku,
na plátno bílé,
a kolem travičku,
v té chvíli snivé.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 22. 11. 2012 - 22:18
Posláno: 31x
Známka: 1,97 od 31 lidí
Autor: © Robin Marnolli
OHODNOCENO
Básničky 651 - 660 / 834
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy