Po lávkách se pěkně chodí,
dřevem stromů, krásně voní.
Leží stále v čase svojím,
oba břehy v celek spojí.

Zábradlí jsou malované,
hosté zvolna procházejí.
Ticho léčí duši naši,
léčivou tu vodu, popíjejí.

Zastaví se na lávce,
kolem sebe rozhlížejí.
Na hladině v potoce,
kačenky se prohánějí.

Je to jako v pohádce,
kde víly v noci tančí,
potěšení v srdci máme,
k radosti nám, trocha stačí.

Lávky v oblouk klenuté,
jsou zde prvky Valašska.
Nádech budov také mají,
slohem tím, se podobají.

Architekt byl velmi známý,
svůj styl pevně vytříbený.
Nad koněm jak práskne bič,
jeho jméno - Jurkovič.

Ať nás lávky jak ty břehy,
spojují nás v životě.
Žádné zlo nás nerozpojí,
ani za nic na světě!