Zamilované básničky

Nevěřím, nevěřím,
že láska je jen pouhý klam.
Láska je... vím to, vím...
Vždyť na ni právě umírám...

Jsi moje láska jediná,
jsi jako rozkvetlá květina.
Mé srdce dal bych ti
a tvé hrdě nosil na dlani.
Já věrný naší lásce budu,
vždyť jen tebe miluju.
Mrzí mě, že nepoznal jsem tě dřív,
jak jsem tak dlouho mohl bez tebe žít?
Tvůj polibek je jako sen,
který prožívat mohu s tebou jen.
Jsi krásná jako květ,
ne, ty jsi krásnější než nejkrásnější květ.
Tobě snesl bych k nohám svět
a řekl ti jen pár vět.
Když viděl jsem tvůj úsměv,
začal jsem blouznět.
Oči tvé krásně zářící,
jako hvězdy k zemi padající.
Když poslední hvězda padá,
já prosím ji, aby ještě zůstala.
Bez tebe bloudil jsem pouští,
pak spatřil oázu štěstí.
Jsi má múza, která mě neopouští,
já tvůj hrdina, který tě neopustí.
Čas nám spolu utíká,
doufám, že láska vytrvá.

Životem plynul jsem jak tělo bez duše,
zvadlý a skleslý jak na stromě choroše.
Tu najednou, jak z nebe kdyby...
Je krásná, milá a bez chyby.
Od andělů požehnání,
od satana polechtání.
Změnila plynutí životem mým,
kéž na věky s ní zůstat smím.
Teď né už nějaký uschlý choroš,
teď né už žádná voblož.
Teď život můj je z růže květ,
jak kapka vody v husté řece,
ač každý by chtěl přivonět,
to není možné přece.
Tahle vůně není všední,
nejde zachytit, nelze pochopit.
Ta v člověku se usadí, když polovinu dosadí,
polovinu srdce mého, bez kterého nechci žít.
Miluju tě.

I když jsi tam a já tady,
i když nejsme dohromady.
Ve svém srdci mám tě stále,
myslím na tě neustále.

Láska je bolest,
citu slast.
Kluci jsou svině,
ať žije chlast!

Láska je bolest,
láska je cit.
Kdo nemiluje,
nemá právo žít.

Miluj přírodu,
svět, sebe.
Hlavně nezapomínej,
kdo miluje jen Tebe.

Snad někdy s ranním úsvitem
přijdu si k Tobě pro lásku,
s upřímným pocitem,
převlečená za krásku,
přijdu pro slunce,
co v sobě skrýváš,
přijdu pro píseň, co v srdci zpíváš,
přijdu a odvedu Tě do míst,
kde slova lásky budu Ti číst,
odvedu Tě tam, kde lásku svou Ti dám.

Proč celý život čekám,
až přijde ten pravý?
Proč si ničím srdce a
neposlouchám rady?

Co je to vůbec láska?
To je těžší otázka.
Láska totiž vůbec není,
je to jen pocit naplnění.
Netrvá ani týden či dva
a láska zkrátka zmizí v nás.
Je to jen hezká vzpomínka
naplňující naši mysl.
Ta láska ani nemá smysl!
Je to jen ubohá chvilková
slabost srdce, která opadne.
Je to jen sladký kvítek něhy,
který jistě uvadne.

Ten pravý nepřijde,
čekej celý život.
Naděje postačí a
pár příhod, které máš.
Jednou se možná i vdáš,
ale lásku, pravou
lásku nepoznáš...

Já nejsem ledová královna,
já jsem jak oheň a bouře dohromady spojená.
Ani sto hasičů oheň neuhasí,
vždy jeden plamínek je tam někde schován.
Pak stačí polibek a malý dotek
a je nazpět velký oheň.

Láskou je pro mě jen jediná osoba,
cit, jenž k ní chovám, nikdy neskoná.
Ač dálka dělí nás a autobus nejede,
trápit se nad tím, to nikam nevede.
Já radši šťastný budu jen,
vždyť být jí milován, je můj největší sen.
Sen, co se změnil v realitu mou,
já chci být na věky už jen s tebou.
Miluju tě, Iwet \” )
Já nechci tě zklamat, nikdy tě ztratit,
jen navždy tě milovat a nic nehrotit.
Ty jsi pro mě vším,
ty jsi srdcem mým,
bez tebe už žít nesmím, ani nemohu,
prostě tě fakt miluju.
Celým svým srdcem, celou svou mocí,
každým dnem i každou nocí.