Zamilované básničky

Láskou je pro mě jen jediná osoba,
cit, jenž k ní chovám, nikdy neskoná.
Ač dálka dělí nás a autobus nejede,
trápit se nad tím, to nikam nevede.
Já radši šťastný budu jen,
vždyť být jí milován, je můj největší sen.
Sen, co se změnil v realitu mou,
já chci být na věky už jen s tebou.
Miluju tě, Iwet \” )
Já nechci tě zklamat, nikdy tě ztratit,
jen navždy tě milovat a nic nehrotit.
Ty jsi pro mě vším,
ty jsi srdcem mým,
bez tebe už žít nesmím, ani nemohu,
prostě tě fakt miluju.
Celým svým srdcem, celou svou mocí,
každým dnem i každou nocí.

Zavři očka a pověz mi, co vidíš.
Je to jako u mě? Když na mě hledíš?

Je to jako u mě, když stojíme vedle sebe
a můj hlas se neustále chvěje?

V tu chvíli nejsem schopen říci ani písmeno.
Proto se někdy chovám jako vemeno.

Je to jako u mě? Když na mě promluvíš,
úsměv na tváři mi tím vykouzlíš.

Když se na mě podíváš,
nevím, zda něco skrýváš,
ba naopak odkrýváš.

Pokračování básničky

Jako anděl chci Tě vzít
pod své křídlo,
v Tvém srdci najít si
své stálé sídlo.

Chci strážit Tvé sny
a umět Tě rozesmát,
chci být Tvou myšlenkou,
kterou máš rád.

Chci být Tvým důvodem,
proč nejen snít,
věř, že dokážu
po Tvém boku žít.

Se mnou pochopíš,
že není vše slovem,
ale ucítíš, zažiješ,
už nebudeš volem.

Toto je také „pouhá” zpráva,
je na Tobě rozpoznat,
jestli jsem ta pravá...
nebo jen obyčejná kráva... ;-)

Jako slunečnice za sluncem
já otáčím se za tebou každým dnem,
má láska k tobě neustále roste,
mám velké přání, je celkem prosté,
spojit můj život s životem tvým,
navždy tě miluju, to bezpečně vím.

Napadla mě idea,
jak minulost se vrací,
v mé mysli jsou videa,
ze kterých mnozí zvrací.
Zůstávám tou šílenou,
obětí svého chtíče,
nechoď nikdy za jinou,
ať nepíšu kýče...

Jiskra v mých očích přeletěla,
když jsem Tě poprvé uviděla,
ale co jen bych chtěla?
Cítit vůni Tvého těla,
má ruka by Tvou tvář pohladit chtěla,
sladký polibek bych Ti dát měla.

Máš krásné oči,
hlava se mi z nich v okamžiku točí,
plno slz v očích mám,
vždy když na Tebe vzpomínám,
ptáš se, proč ráda Tě mám?

Nevím, ale během chvíle
uslyšíš to ano z mých úst vyřčené,
a lásku, něhu, upřímnost,
to vše se Ti budu snažit dát,
jen se mi prosím nesnaž lhát.

Přiznej každou svou chybu,
miluj mne do dálného břehu,
potom sbohem Ti budu muset dát,
až přestanem se milovat.
Ale mé srdce na Tebe
nikdy nezapomene!

Oči
jako dvě lesní studánky.
Rty
hebké jako pírko,
ale když políbí,
probudí vášeň!
Úsměv,
co září a hřeje víc
než letní sluníčko.
Srdce
plné lásky a dobroty.
Tohle je člověk,
kterého miluji,
to jsi ty!

Střez se, ženo, dívko počestná,
uvidíš-li hocha krátký sestřih, kotlety.
Takoví by hlavu snadno popletli.

Narcisek na záhonku si klidně vypěstuj,
však věz, že do mého domu má zákaz vstupu,
stůj co stůj.

Narcisek, oči jiskřící.
Věz, jseš jediná, kdo je tu věřící.
Upřímnost v srdci raděj vyhledej,
u narciska ji však nehledej.

Falešná slůvka,
z nichž jsou pak jen muka.

Pravá láska se v očích vyznačí,
pro tuto lásku ani slova nestačí,
to činy dělají z hocha Muže,
ten donese ti rovnou růže.

Činy jsou ty, jež z prázdných slov
vykouzlí andělí příkrov.

Pod maskou klauna skrývá se
ten, co má srdce otevřené,
nebásní o pomíjivé kráse,
však věrný dokáže být jen jedné ženě.

Ptáš se, proč tě miluji, to je snad na snadě,
chci s tebou trhat jablíčka v rajské zahradě.
Jablíčka poznání, jablíčka strachu,
chci líbat tvé tváře jsouc barvy nachu.

Chci dát ti vše, co může dát muž milující ženě,
chci chránit tě a uzdravit tvé srdce poraněné.
Jsem citlivý a lehce zranitelný muž,
nejsem ten, kdo pohraje si a řekne - jdi už.

Že z ďábla roste anděl, že bělají mu křídla,
řekla jsi jednou a byla jsi tak milá.
Na křídlech lásky chci s tebou letět světem,
však nechci ublížit ženě ani svým dětem.

Proč tě miluji? Na to hledej odpověď sama,
když jsme se prvně setkali, byla jsi andělská panna.
Byla jsi čistá, byla jsi dítě,
už víš, proč miluji tě?

Na první lásku, byť jen dětinskou, se nezapomíná.

Rozkvetlá konvalinko, květinko v lesní zahrádce,
když říkáš mi Pavlínku, zní to tak líbezně, tak sladce.
Srdíčka nám buší divoce a utišit se nedají
a naše roztoužené dušičky se v širém světě hledají.

Miluji tě, miláčku, lásko, proč skrývat své pocity,
chybíš mi a cítím se jak hrnek kávy vypitý.
Chci tě milovat a líbat jen tak v Evině rouše,
ale něco mě hryže, něco mě krutě kouše.

Hryže a kouše mě mé vlastní svědomí,
co to je za pocit, to se nikdo nedoví.
Milovat tě něžně v lesních houštinách,
cosi mně však svazuje tělo, je to snad strach.

Strach z nového, strach z neprobádaného světa,
miluj mě, to byla tvoje nejkrásnější věta.
Žár lásky hřeje a pálí čím dál víc,
a já bych ti chtěl tolik krásných slov říct.

Slova plná lásky, něžných a čistých citů,
chci ti je stále opakovat, od soumraku do úsvitu.
Miluji tě, lásko, to nejsou slova planá,
ta slova jsem ti říkal, když jsi ještě byla panna.

Chci cítit tvůj dech a něžnost tvých doteků,
to je vše, odcházím a je mi do breku.