Zamilované básničky

Láska, to je vzduch, co dýcháš,
koktejly štěstí si z ní mícháš,
je to plamínek v každém z nás,
s ní můžeš vstoupit do světa krás.

Sto let mi stydne černá káva,
sto let tu sedím u stolku.
Sto let je doba, marná sláva,
sto let tu čekám na holku.

Řekla, že přijde přesně v deset,
zatím má sto let zpoždění,
bejval bych si sem nikdy nesed,
kdybych to věděl, vážení.

Vrchní se na mě dívá z patra,
z vrcholku svého úřadu.
Řek bych, že nezná ani bratra,
a že mu kazím náladu.

Zkus chytit paprsek slunce
a pevně ho sevřít v dlani,
paprsek spálí jen tvoje ruce,
ale láska... ta srdce zraní.

Tvé jméno volám denně ze spaní,
opouštíš mě, když přichází svítání.
Přes den trpím a večer čekám,
jen když se s tebou ve snech setkám.

Byla jsem u tebe, když tě ona nechala,
chtěla jsem být ta, která by tě z toho dostala.
Byla jsem u tebe, když jsi kalil,
chtěla jsem být ta, se kterou bys své patnáctiny slavil.
Byla jsem u tebe, když jsi z fyziky rupnul,
chtěla jsem být opora, které by ses chytnul.
Byla jsem u tebe, když ti nebylo hej,
chtěla jsem pro tebe být ta nej.
Byla jsem u tebe, když jsi dělal reparát,
chtěla jsem být podpora, abys to zvlád.
Byla jsem u tebe, když jsi se opil,
chtěla jsem být ta, kvůli které by ses vzchopil.
Byla jsem u tebe, když jsi měl slzy na tváři,
chtěla jsem být ta, při pohledu na níž oči se ti rozzáří.
Byla jsem u tebe, když ti bylo z alkoholu špatně,
chtěla jsem být ta, na kterou si vzpomeneš alespoň matně.
Byla jsem u tebe, když jsi vítal nový rok,
chtěla jsem být ta, se kterou uděláš další krok.
Byla jsem u tebe, když jsi se bál,
chtěla jsem být někdo, kdo by při tobě stál.
... a tím jsi v mém životě za světla i ve tmě,
proto ti musím říct: „Miluju tě!”

Dívám se ti do očí,
na tvář spadl ti vlasů pramen,
svět se s tebou roztočí,
zažehl se lásky plamen.

Oči tvé jsou plné vášně,
naběhlé rty rudé,
vypadáš krásně,
přitahuješ snadno i všechny druhé.

Pleť se ti napne,
zabarví se kouzlem lásky,
vzrušení, které se po obličeji pne,
vyhladí tvé jemné vrásky.

Pokračování básničky

Tvá ústa jsou jak krásná krajina...
kde smutek končí a něha začíná...

Láska srdcem prochází!
Láskou můžeš být i v nesnázích!
Lásku nikdy nezamrazíš!

S láskou bereš i dáváš!
S láskou ráno i vstáváš!
Tak se nechovej jako zlosyn!
Když tě každý v srdci nosí!

Miluju tvé oči, když se na mě dívají,
miluju tvé rty, když mě něžně líbají.
Miluju tvé srdce, když zrychleně buší,
miluju tvé řasy, malované černou tuší.
Miluju tvůj hlas, když mi něco vyprávíš,
miluju pohled na tebe, když ke mně přicházíš.
Miluju ty okamžiky, když se na mě díváš,
miluju tvůj úsměv, který při tom míváš.
Miluju to bezpečí, když mě pevně objímáš,
miluju tvůj výraz, když okolní svět nevnímáš.
Miluju tvou náruč, kde jsem tak šťastná,
miluju ty naše plány, kde budoucnost je krásná.
Miluju ty vzpomínky, kde jsme jen spolu,
miluju tvou pomoc, když zrovna padám dolů.
Miluju tvé smsky, které mě zahřejí,
miluju tvá slova, která mi dobrou noc přejí.
Miluju tvé tajné zbraně, když mě chceš přemluvit,
miluju tvou odhodlanost, když si chceš za svým jít.
Miluju tvé tričko, ve kterém můžu spát,
miluju ty situace, kdy se s tebou můžu smát.
Miluju ty chvíle, kdy s tebou můžu být,
miluju ty noci, kdy o nás dvou můžu snít.
Miluju ty skladby, které nás vážou k sobě,
miluju tvou provokaci, když mě zlobíš hodně.
Miluju tu cestu, když jdu za tebou,
miluju ty pocity, které mě tam vedou.
Miluju tvou ignoraci k tomu, kdo tě drbe,
miluju dost věcí, ale nejvíce tebe!

Jak krásné je,
když lásku máš,
pak ani zlo
na světě nevnímáš.