Zamilované básničky

Já jsem tvá otevřená knížka,
můj Milý - tak nech se k četbě svést.
Zvu na výlet tě k nekonečným výškám,
tak pojď blíž a nech se větrem nést.

Přeletíme spolu nad modravými mraky,
kde pozdravíme z výšky přelétavé ptáky.
Stav beztíže nás oba, Milý, čeká,
tak se přitul blíže a splyň se mnou jak dravá řeka.

Projdi si svoji knihu plnou obrázků,
jež nabízí ti sedm divů světa.
Nalistuj si, až na titulek na Lásku,
pojď ke mně blíž, já naučím tě létat.

A nevrátíš se nikdy více
jak noční motýl, co navštívil sad,
jsem tvá roztoužená létavice,
přitul se blíž, já ti chci svoji lásku dát.

Před sebou bílý list
Slova mne tentokrát nenapadají
Jsou někde v oblacích
Ale určitě čekají na vyslovení
Dnes mé srdíčko pláče
Malé v hnízdečku ptáče
Jiskra lásky chtěla vzlétnout
Tok vodopádu ji uhasl
Proč jen, proč
Jsme sobě tak vzdálení
Však cesta naše dlouhá
Předlouhá
Vzájemně zpíváme sloky písně
Jen my dva víme
Které jsou od Habery
Čas, ten hloupý čas
Není kamarádem v nás
Nejdříve tak dlouze ubíhá
Později rychlostí světla
Pouhopouhá vteřina

Já obdivuji Nezvalova slova,
jež Amorovou kuší mě zraňují zas a znova.

Ty jsi můj pestrý motýlek,
jsi na čele moje první vráska,
miloučký usměvavý andílek,
a křehká roztančená sedmikráska.

Ty jsi můj první
a jedinečný hřích,
i pestrý motýl
by pod tvou něhou zpych.

A tak provázena Nezvalem
a Máchovým Májem,
jsem v objetí s tebou nemalém
a jdu životu vstříc lásce snovým rájem.

Oči jsou pestré jak duhová víla,
ta okýnka do duše se mi do paměti vryla.

MODRÉ - jsou barvy romantika,
ta nebeská barva se tě taky týká.
Upřímné, milé, plné něhy,
jak nekonečně rozbouřené mořské břehy.

ZELENÉ - hravé, kočičí
jsou barvy temných lesů.
Tak rozesmáté, klučičí
já si ve vzpomínkách nesu.

A HNĚDÉ - plné dravé touhy
- jak temně hnědý oříšek
splynuly se mnou na okamžik pouhý
a vydaly se do výšek.

Však ty oči krásné, zelené
si ve vzpomínkách nesu,
jsou čarokrásně zbarvené
s barvou tajuplných lesů.

Ty oči byly jediné,
co dívaly se na mě s citem,
rozesmáté a upřímné,
co řekly mi: Lásko, miluji tě.

Ta roztoužená Láska
je jak roztančená víla,
kdy rudě temná páska
se pod kůži mi vryla.

Já cítila tu její krásu
a bolest, která pálí,
zažila odpuštění, spásu
i odloučení v dáli.

Přesto jsi se mnou zůstal,
mě k tobě poutá neskutečný cit,
teď líbám tě na červená ústa,
a jsem ráda, že můžem spolu být.

Tvá rozmanitá milá povaha
je pestrá jako nekonečná duha.
Tvou duši jsem svlékla donaha,
Tys ukázal mi srdce dobrodruha.

Červená značí rozbouřenou vášeň,
co vůbec nikdy neomrzí.
Oranžová cit, co slzami je smáčen,
věčné soužení, strach a slzy.

Žlutá je prokletá plíživá žárlivost
a roztoužené pokušení.
Fialová je samota tíživá a zlost,
kdy cílem je dosáhnout odpuštění.

Modrá je barva upřímnosti,
které si na tobě vždycky cením.
Zelená přiznání bez ztráty ctnosti,
žes nepodlehl marným poblouzněním.

Tvou duši jsem svlékla donaha,
jak pestrá je tvá obnažená povaha.
Tvá duše září barvou duhy,
já rozplétám ji jak pestré stuhy.

Ty ranil jsi mě dobře namířenou
- vypůjčenou Amorovou kuší,
já chci ti, Milý, býti ženou
a splynout s tvojí čarokrásnou duší.

Srdce v mém srdci
Tvé srdce v mém srdci
Naše srdce v jedno spojené
Zázrak
Neskutečné věci
dějí se kolem mne
Ve mně
V tobě
Co to je?
Cítit v konečcích prstů
mrazení
S výbuchy štěstí
vznášet se nad zemí
Žádné bouřkové období
Jen zářící barva
slunce mezi obláčky
Modrými plujícími
nadýchánky
Mám ráda modrou
světle, tmavě, matnou
Nádherná barva
Šedivěmodrá vzrušující
hebká peříčka holubích
náprsenek
jemné na dotek
Oba víme
kde najít místa
Nádherná citlivá místa
Žádné hrubé písečné
duny
Jen citlivé oázy v poušti
připravující se na vodotrysk
vášní
Zatím se projevují lehounce
Však časem zmohutní
Čas vyléčí, ukáže
Slova kouzelně živočišná
Touha, vášeň
Mám ráda tebe
a modrou barvu
Tvé ruce na mé tváři
Tvé ruce objímající
Tvé na mé
Srdce v mém srdci
Tvé srdce v mém srdci
Naše srdce v jedno spojené

Lásku k tobě mám,
ale spíše jako stín mě máš.
Když jdu spát, na tvou fotku se dívám.
Můj příběh u tebe začíná,
a možná i skončí, toho se obávám.
Pozdravíš mě a na tvou hruď se dívám.
Tvé srdce bije jako zvon
a bije jen pro jednu, tvou vyvolenou.
Tyto verše čteš jen dál,
né aby ses mi smál...
Pravdu nikdy nepoznáš,
že milovat tě můžu snáz.
Znáš mě už pár let,
bojím se, že bez tebe skončí svět.
Pochybuji, že se mnou chodit budeš,
ale srdce vylít ti musím, jinak má duše skomírá.
Jsi droga mého srdce, které bez ní nemůže žít.
Chci se té závislosti zbavit,
ale při každém pokusu to bolí čím dál víc.
Hluboké rány v srdci mám,
láska k tobě je jak trám.
Jsi jako svíčka, která nikdy neshoří...
Jestli mě dobře znáš, tak budeš cítit to, co já...

Vůně s lesní hlínou
Se zetlelým jehličím v dlani
S modrým nebem nad hlavou
Mezi větvovím prosvítající
Hřejivé paprsky jara
To mám ráda
Petrklíče v zástupu
Malé, žluté koberečky

Nikdo neuvěří
Hřeješ, laskáš, slibuješ
A ty, člověče, chybuješ
Ona a on
On a ona
Slova lásky, bez lásky
Doteky
Vzdechy
Zelené mechy

Kde to jsme spolu?
Kam až zavedla nás cesta?
Ruku v ruce u potůčku
Kde kameny omývány jsou
Tancující bystřinou
Doplňující tóny zvuku
Kukaččí kuku kuku

Nádherná přírodo lesa
Před tebou klaním se
Krásné divadelní představení
Oponou nadýchaná nebesa
Žádné domy, žádná stavení
A přec
Stromové klenutí
Kamenné přemostění
Pomyslná komůrka

K našemu objetí postačí
Hudba, vůně
Nic nepotřebujeme více
Tvé ruce, tvé líce
Dvě tisknoucí se srdce

Nápady jdou kolem mne
A přece bych ráda
Napsala něco krásného
Pro někoho blízkého
Zavřu oči a sním
O samotě, bez tebe
Ve společnosti písní od Adama
Není můj, je pana Cohlena
Mám pocit
Že jsem se vrátila o pár let
Zpět
Jen trošku svojí zásluhou
Opravdu jen malou
Nataženou rukou
Pěšiny křižovatek
Směr do neznáma
Přesto cesta dvou
Jedna živočišná, reálná
Druhá hledající romantiku
Však propletené lesními zákoutími
A zpěvem ptáků
Nespočítal by jsi hnízda
Z místa
Kukačky též hledají
Kde a kam
Snídani má každý sám
Nepoznávám se
Mé myšlenky nabízím tak lehce
Cestopisné knihy mé duše
Milostné pocity v románové úpravě
Detektivky s napětím
Najdou se i lekce
Ze školní učebnice
Vzpomínky z historie
Při kterých srdce více bije
Ale žádné plánování
Žádné dlouhé časy společné
I pro ty krátké
Stojí za to riskovat
Se svým svědomím bojovat
Jen jestli síly postačí
Pro klepeta račí
Cesty křižovatek ve dvou