Zamilované básničky

Sklonek léta chystá
pro nás překvapení.
V dáli končí cesta,
kolem zelené kapradiny.

V měkoučkém mechu
při houštině,
beze spěchu,
kochám se úžasné krajině.

Zrak přivřený
vnímající okolí a Tebe,
vzduch omámený,
zářící nebe.

Zavři oči
Představ si ruce
Krásný, dokonalý nástroj
Umí pohladit
Umí rozněžnit
Rozeznají hladkost kůže
Vlhkost studeného mechu
Ty mé by chtěly
objímat muže
Celý den
Však neskutečný sen
Mám tě na pár chvil
Jsi má láska,
moc dobře to víš
Jen si nepřipouštíš
mé srdíčko k tvému
Máš svůj život
V tuto chvíli
Jsou mé ruce prázdné

Daleko je láska má,
co si budu počínat?
Zalezu já do kavárny,
u Andrejky si dám meny.
Palačinky, pressíčko,
myslím na mé zlatíčko.
Až můj milý přijede,
zajedeme na kafe.
Políbím ho moc,
je má láska a to moc.

Děkuji,
že stojíš při mně,
můj hodný anděli.
Že máš mě rád,
ač rány ode mě dostáváš
a častý nevděk musí zabolet.
Už nechci být tou,
co zraňuje.

Srdce tluče jako zvon,
ach, maminko, je to on,
konečně ten pravý,
mé sny se pravdou staly.

Kde nejvoňavější kytky jsou,
kam romantické mráčky mě zanesou,
snad konečně za láskou mou,
tou dívkou tisíci nocemi vysněnou...

Možná se už nevrátím, tak prosím nečekej na mě.
Ten čas trápení za to nestojí, čekala bys marně.
Ty jsi výjimečná,
kéž by ta chvíle byla nekonečná.

Když se navzájem v náručí držíme,
i když si občas nerozumíme.
Věř mi, já a moje druhá polovina se o to pokusíme.

Já Tě miluju, ale stále se budoucnosti bojíme.
Někdy se navzájem raníme.

Mám pocit, že pomalu odcházíš,
už nejsem na prvním místě.
Nevadí, zkusíme to v jiném životě, příště.

Budu se na Tebe těšit.
Tohle byl osud, srdce už nedokážu odlehčit.

Pamatuju, jak jsme spolu byli na louce.
Vyhli jsme se snad každé hádce.

Naše oči se do sebe dívali,
naše rty se nekonečnou láskou líbaly.

Za ruce jsme se pevně chytili,
ani záblesk toho, že bychom se pustili.
Proč jsme se do hluboké temnoty zřítili.
Nevěřila jsi, že spolu budem navždy,
tak teď to tu máš.
Já Ti dal slib, že Tě neopustím,
proč jsme se mýlili?

Rety téhle divy
dělají se mnou divy,
vzlétám.
Odhodlávám se k skutku,
odhazuji zbytky smutku,
minulost zametám.

Do krve spustil se z mozku mi jed
miluj mě, nečekej, tady a hned
naprosto úžasný chlap po mém boku
nemůžu přestat ho líbat, jsem v šoku

Miluji malůvku na jeho hrudi
miluji vařící písek, co studí
miluji celou svou širokou rodinu
pocite, vrať se mi na hloupou hodinu

Na prstě pálí mě dáreček ze zlata
spadly mi růžové brýle i s maskou
bože, co stojí to vedle mě za chlapa?!
právě jsem proběhla cílovou páskou

Roním slzy štěstí,
že po sérii pěstí
život mi konečně lásku dal.
Už ani nevím,
přes všechen ten splín,
jaké to bylo,
když jsem naposled miloval.