Zamilované básničky

Byla jsem manželka, dá se říct bez chyby
k přímému přenosu pivko jsem donesla
vařila, žehlila, chodila na ryby
všechno mé snažení krutě jsem odnesla

Manžel mi oznámil statusu změnu
všechno prý proběhne již velmi brzy
hledá si výjimečně půvabnou ženu
po jeho plánu mi vytryskly slzy

Nechce se dívat už na moje natáčky
chce ženu, ženu, co líce má rudé
chrstl mi do tváře zbytek mé omáčky
buchl si do stolu „A TAK TO BUDE”

Pár týdnů uběhlo, kde jsi, můj osude?
u zvonku choulí se smradlavý muž
hubený, zklamaný, už křičet nebude
chtěla jsem do prsou vrazit mu nůž

Našel tu ženu, co líce má rudé
překrásné líce a kulatý zadeček
jen trapná vzpomínka je vše, co zbude
uznal, že choval se jak malej blbeček

Druhý den koupil mi předrahé střevíce
omluvy, sliby tkou odshora dolů
smíření probíhá večeří u svíce
teď už vím jistě, že zůstanem spolu

Že je málo vnadná? Že má drobná ňadra?
To přece vůbec nevadí!
Její štíhlé nohy, její chůze ladná,
mé mužské oko eroticky pohladí!

Je drobná, štíhlé boky, útlý pas.
V očích laskavost se pozná.
Nikdo jí nehádá ty roky,
má lesklý, hebký zlatý vlas.

Je veselá a strašně milá,
ta dívka, paní se mi zalíbila!
Chtěl bych ti, křehká vílo, lásku dát,
jsi paní milou a baví mě se s tebou smát.

Když jsem tě poprvé uviděl,
jako osud svůj náhle bych zřel,
přede mnou stála má životní láska
a zbývala jenom přestřihnout páska...

Nikdy se neptej mě na to, co vím
Nikdy ti pravdivě neodpovím
Nikdy se nesnaž spojit s mým životem
Nikdy ne dveřmi, prostě stůj za plotem
Nikdy se neptej na důvod mé samoty
Nikdy už nehýbej s mou rolí despoty
Nikdy mě nezměníš, můj milý příteli
Nikdy už nemluv a VŽDY čekej v posteli!

Byla jsi tam ty a byl jsem tam já,
idylka přímo nádherná,
pohledy nešlo odtrhnout,
nic s námi nemohlo hnout,
svět se zastavil, čas nula,
pak jsi se ke mně pohnula,
naše rty si našly cestu,
topili jsme se a nepotřebovali vestu,
těla se k sobě přiblížila
a vzájemné jiskření pocítila,
pak už to šlo všechno samo,
vzbudili jsme se spolu ráno...

Tělíčko jako princezna,
v obličeji dívka líbezná,
královna mé touhy,
není snad přelud pouhý?
Není a já to vím,
pořád na ni myslím,
jak se zase uvidíme
a báječně se pobavíme.

Už mi není pomoci,
píšu básně do noci.
O lásce, smutku, osamění,
o tom, co tu se mnou není,
o krásném letním milování
na louce pod hvězdami.
Dávám průchod svým snům
a jdu vstříc dalším dnům.

Až zamiluji se, tak do prince,
třebas bude z chudobince,
moje srdce ho naplní královskou krví,
ten princ - vysněný ideál - bude můj prvý...

Když dva se rádi mají,
cítí se jak v ráji,
vzduch voní životem,
vše ostatní je za plotem,
jenom láska zůstává
a rozkoše jim dopřává.

Ty jsi stále má Láska
a dnes máš svoje výročí.
Na fotce, Tvá na čele vráska
mi vhání slzy do očí.

Držím tu fotku - ten „obraz” Tvůj
a vidím Tě stále „vedle sebe”.
Vše nejlepší, Lásko...
moc se mi opatruj,
a občas na mě „mrkni” dolů z nebe.

Tvůj syn je dneska dospělý
a je to celý „odraz” Tvůj,
chci jen, abyste tam „nahoře” věděli,
že miluji Tě stále, tak na to, Drahý, pamatuj.