Zamilované básničky

Znám jedno údolí,
srdce mě zabolí
při každém vzpomenutí.
Tam bydlí princezna,
hodná a líbezná,
která mě stále nutí
myslet jen na ni,
a tak mám přání,
ať vrátíme se zpět,
zase jsme spolu,
bez zášti a bolu
naší lásky kvete květ.

Neváhej nikdy říct, co tvé srdce tíží,
láska a upřímnost naši lásku sblíží.

Potkali jsme se na kolotoči,
ještě teď se mi hlava točí,
ta vám byla ukecaná,
nedivím se, že je sama,
ale mě neužene,
za to vám ručím, že ne.

Jak těžko je slavíku v háji býti,
když bouře stromy zlámala.
Jak těžko je v srdci,
když první láska zklamala.

Lísteček z javoru vesele krouží,
kdo koho miluje, ten po něm touží.

Snad ďábel sám mi napovídá,
když pláčeš kvůli mně,
jsem trdlo, které zapomíná,
jak málo lidí jako ty je.

Po louce chci chodit bosá,
chci cítit, jak voní rosa,
slyšet ptáky za svítání
a hrát si, lásko, s tvojí dlaní.

Poslouchej hlas srdce svého,
až začne bít pro druhého.
Poznáš sám ten pravý cit
a budeš jen pro něj žít.

Miláčku, neboj se
Jsem tady pořád s Tebou
A když to vypadá, že se nic neděje
Myslím na Tebe samo sebou
Hodně práce teďkon mám
Na Tebe nikdy nezapomínám
Vše, co píšeš, čtu bez dechu
A mám v Tobě velkou útěchu
Jsi pořád můj jediný

Slábnu čím dál víc,
pokaždé co tě vidím.

Hlasy mi říkají ne, ale má hlava je plná Tebe,
nevím, proč z Tebe nedokážu spustit oči,
proč pokaždé cítím něco silného tam v srdci.

Drž se ode mě radši dál,
protože za své srdce Ti neručím.

Nemůžu uniknout pokaždé,
je to zakázané,
ale o to je to lákavější.

Zůstávám a nemůžu se hnout z místa,
nemáš ani tušení, co se mnou pokaždé uděláš.

Nevím, kam utéct, nevím, kam se schovat,
před Tvou láskou.

Není místo ani čas, kam utéct od toho všeho,
protože už je příliš pozdě...

Protože když do toho dáte srdce,
je nemožné to kontrolovat.

Jsem v pasti a není cesty zpět,
od té doby, co Tě znám, nevnímám svět.