Zamilované básničky

Jsi mužem co mi imponuje
Tvé zkušenosti i Tvůj náhled
Mé srdce pro Tebe bije
Ukázal jsi mi jiný svět
Možná to vypadá, že jsem chladná
Ty však snad víš
Že situace není snadná
Myslím na Tebe a na Tvou duši
I na věci na které se nemyslet sluší
Posílám Ti mnoho polibků
Do dnešní noci i do všech zítřků :-)

Potkali jsme se v restauraci,
popíchnul jsem ji, ať se nepozvrací,
celého mě ohodila
a pak se mi omluvila,
dnes spolu už rok a půl
sdílíme společný stůl,
a taky lože,
ach, to je dračice, bože!

Miláček je to můj
a já stůj co stůj
stojím při něm.
Náhle se zázrak stal
a on při mně stál,
je to jak sen.

Snad mám u něj naději,
jen jeho mám nejraději,
co bez něj si počít.
Nedokážu si to představit,
to svět by musel zastavit,
abych bez něj mohla žít.

Láska lidem vládne,
někomu dřív nebo později.
Naše srdce neomládne,
zažívejme ji častěji.

S jinou osobou či stejnou,
hlavně ať zůstane ti věrnou.
Kryj své srdce jak svá záda
a nespoléhej, že má tě ráda.

Láska není to, co lidé chápou.
Všichni jistě víte, co chci říct.
Přesto bez ní ve světě tápou.
Každý ji chce čím dál víc.

Ať s osobou jednou či více.
Na co bys jinak na tom světě byl.
Já bych radši vydýchal své plíce.
Pro toho, s kým chci, abych žil.

Smutný je háj, kterým jsme chodili,
smutný je potok, kterým se brodili.
Neslyšet více skřivánka hlas,
z oblohy zmizel sluneční jas.
Tupá je rána, kterous mi zasadil,
není tu nikoho, kdo by ji pohladil.
Krví se barví vůkol kapradí,
nebude nikoho, kdo lásku tvou nahradí.

Já myslím jen na něj,
jak se na mě dívá,
s ním přichází naděj
a já jsem tak jiná.

Jsem úplně nová,
jak by mě probudil,
ach, představa snová,
že by vždy se mnou byl.

Okouzlen slovíčky - s úsměvem pod víčky...
Nachytán v rozpacích - letí pak v oblacích...
Stud a růž na líčku - políbil kytičku...
A tím!
Ze srdce plameny - cítí se ztracený...

Prchá si do strání - jak vítr uhání...
Točí se v bystřině - topí se ve víně...
Jazýčkem pošimrá - a pak se usmívá...
A proč?
V napadaném listí leží - a s časem - si jen tak - ten závod běží...

S batůžkem potíží - na Slunce pohlíží...
Davem jen projíždí - s polibkem na kříži...
S úsměvem na tváři - Tvé srdce rozzáří...
A pak?
Jak smyslů zbavený - usíná znavený...

Usíná - nevnímá - snad láskou umírá...

Láska je tak krásná,
jedinečná a vzácná,
proto jsem moc ráda,
že našla jsem kamaráda,
co změnil se v přítele
a je nám spolu vesele,
protože se moc milujeme
a společnou budoucnost plánujeme.

Je to láska, nezastírám,
zasněně se na něj dívám,
on je můj princ pohádkový
a každý den s ním je snový,
snad spolu chodit budeme
a už se nerozejdeme,
nepřeju si už nic víc,
než mu to konečně říct.