Zamilované básničky

Myslím na tebe často,
mám v hlavě jasno,
nikoho jiného už nechci,
tak, miláčku, kde jsi?

Je to už pár měsíců, dost rychle plyne čas,
co cítím Tě až do morku kostí - ten krásný pocit,
že miluji Tě, ozývá se zas a zas.
Sám neumím s tím nic udělat, jen nechat působit.

Myslím na Tebe stále, mám v hlavě Tvé střípky.
Představuji si Tě, jak ležíš s hlavou na polštáři,
díváš se mi do očí a mhouříš je,
jak cítíš naše pohyby...

Podej mi svou ruku, budeme spojeni,
až spolu půjdeme noční oblohou.
Vždyť ani ptáci - ti už spí, se nedoví o našem milování,
a tma přikryje to, co lidé vědět nemohou.

Vím, láska je o dvou, umím počítat.
Však když jsme spolu v tichém lese sami,
cítím se jako na jiné planetě,
kde není nikoho, jen my dva.

Z náznaků lásku pletu,
když můj princ se mnou je tu,
plnými doušky hltám přítomnost
a nemám jí nikdy dost.

Být po boku bohyně
je splněný sen,
jenom trochu trápí mě,
že není moje jen.

Je lepší cítit lásku
než vyhrát nějakou sázku,
nikdy nemůže litovat
ten, kdo bláznivě má rád.

Je krásné vědět, že ji mám
a zítra zase přijde k nám,
tohle jsem si vždycky přál
bez lásky by život za moc nestál.

Krásný pocit uvnitř mám,
když „miláčkem” ji nazývám,
běží mi při tom vždy hlavou
„konečně našel jsem tu pravou”.

Naše láska je křehká květina,
kterou nenahradí žádná jiná,
proto si jí tak moc vážím
a udržet si ji se snažím.

Připadám si jako pták v letu,
když moje láska se mnou je tu,
srdce mi radostně bije,
cítím, jak mé tělo žije.

Lásku každý potřebuje,
těžko se něčím nahrazuje,
životní sílu nám dává,
řekni si: „Já mám ráda!”,
řekni si: „Já mám rád!”
a radostí budeš jen hrát.