Zamilované básničky

jak si tak toužím
světem se ploužím
alespoň píši
o lásky říši

když ti láska leze krkem
napiš o ní ódy
sedni za stůl mávni brkem
jde to jako z vody

já jsem lásky manažer
bez ní nedám ránu
ani ty se nenažer
bez té lásky k ránu

bez ní ani nevečeř
ani oběd nejez
je to nutné to mi věř
do nebe bys nevlez

lásku k ženám k jídlu pití
dokonce i lásku k práci
nutno denně pořád míti
pak si lítáš jako ptáci

o tom slově na „L” pěji
k povznesení ducha spěji
uleví si tím můj duch
a přiláká hejno much
na ten kompost přeslazený
výrazivem osázený
slovní hmotou vybranou
plním desku ohranou

Toužím po ní, i když vím,
že si tenhle sen nesplním,
pořád v mojí hlavě je
a mé srdce ji miluje.

Když tě láska napájí,
život se stává bájí,
dýcháš krásným osudem,
„spolu navždy jen budem”.

Pořád myslím jenom na ni,
ona je mé splněné přání,
po ní toužil jsem vždycky,
život je prostě fantastický.

Je krásná jako lilie,
hezčí holka nežije,
snad proto ji mám rád
a všechno jí chci dát.

Když verše tvořím,
láskou hořím,
protože v nich
je každý hřích
víc než dovolený,
a tak můj vyvolený
se tam objevuje
a také mě miluje.

já z té lásky blázním
proto v básni zazním
zazním hlasem zvonu
hlasem jeho tónů

nevidím a neslyším
žiji v patře nejvyšším
neznám nic než svoje city
proto pěji hloupé hity

hity hodně ohrané
mám reflexy obranné
proti jiným tématům
pěji všem i štěňatům

slyšte jak jsem z toho paf
moje básně nejsou blaf
až mě život trochu skřípne
potom moje múza schlípne

sdělím třeba že mám hlad
nad lásku mám jídlo rád
nebo že mě nemoc klátí
nepřestanu nikdy psáti