Zamilované básničky

Miluju a chci jí říci,
že zapálím jednu svíci
za každou myšlenku na ni,
pak celý svět bude svítit,
i já, až budu ji moci cítit,
protože je mé jediné přání.

Vedle tebe
cítím nebe,
nechci být dál sám,
v srdci lásku mám...

Jsi tak krásná, je to sen,
chodím naprosto unesen
večerní ulicí,
v svém nitru bloudící,
přemýšlím na tebou,
zda potkal jsem vyvolenou...

Miluju a není to správné,
osudy mají cesty záhadné,
na chvíli pouhou
zahořela jsem touhou,
která přerostla v žár,
přítel mé kamarádky tam stál...

Hořím láskou,
být s tou kráskou
prostě musím,
hrozně rád ji mám,
s ní na plno dýchám,
bez ní se dusím.

S láskou přichází naděje,
že na světě nakonec dobře je,
rozzáří se každého tvář,
jen s láskou v srdci štěstí máš.

Jsem tvoje svědomí,
které doufá pevně,
že si hlava uvědomí,
že tvé srdce miluje mě.

Miluju a ptám se, proč
život je takový kolotoč,
jednou jsi dole, jednou nahoře,
nejde to pochopit dost dobře.

Láska je mi vším,
teď už dobře vím,
že měl jsem si tě
mnohem víc vážit,
už se budu snažit,
protože miluji tě.

Čekám v Římě na nádraží,
mé srdce buší a buší.
Buší jenom po tebe,
stojím tu, lásko, bez tebe.
To čekání mi nějak neutíká,
že tu se mnou nejsi, je škoda veliká.
Šťastnější já bych byla,
kdybych tě u sebe měla.
Kdybys vedle mne stál,
držel mne za ruku a líbal.
Však brzy zase u tebe budu,
potom už budeme, lásko, jen cestovat spolu.
Miluji tě, kocoure...