Zamilované básničky

Svět mi ji dal
- co bude dál?
Ptám se v duchu,
od ucha k uchu
úsměv mám,
moc si to užívám.

Nech mě prosím ukázat Ti, co cítím.
Víš vůbec, co prožívám a cítím, tam uvnitř?
Jaký boj podstupuji a jak se snažím být v pohodě?
Ani spát kvůli tomu nemůžu...

Já vím, jak těžké to pro Tebe musí být,
vím, že tam uvnitř, se snažíš potlačit to samé...

Vím, jaká těžká cesta to je,
a jak je těžké přesvědčit své srdce,
že tohle cítit nemá...

Jenže život si s námi hraje
a když do toho zasáhne osud,
těžko se můžeme bránit.

Bránit se něčemu,
když víme, že náš boj je předem prohraný,
když do toho vstoupí láska...

Pokračování básničky

Je to láska, co nás naplňuje,
když se člověk zamiluje,
nejhezčí se mu hned svět zdá,
něco nepopsatelného se přidá
do jinak obyčejného života,
daleko, předaleko je samota.

Kdo o lásce pochybuje,
ten většinou moc miluje,
tak moc, že si není jistý,
jak je ten jeho cit čistý...

Byla to láska,
taková, jaká má být,
vyhraná sázka
a pak už jenom snít.

Láskou přímo planu,
doufám, že se stanu
jejím přítelem,
jinak lehnu popelem.

Krásné oči, taky nos,
i kdyby tu chodil bos,
svými botami mě okouzlí...
Jak? To jenom on ví.

Koho bohové milují,
tomu lásku slibují,
protože větší není
na světě potěšení.

Mám ráda rytíře,
mé srdce dobude,
uvěří mé víře,
že vidím ho všude.

Komu osud nepřeje,
neví, jak láska hřeje,
ten doopravdy nežije.
Však co teď není,
brzy se jistě změní
a on se láskou opije.