Zamilované básničky

Jak krátkozraká jsem byla,
když jsem na lásku nevěřila.
Čím více miluji,
tím více si to uvědomuji.

I když láska nepálí,
občas srdce zapálí
tak moc, že fakticky hoří,
neuhasí ji voda všech moří.

Roztančený den,
úsměv na tváři,
vášnivý sen,
hvězda, co září.
To všechno je on,
mého srdce šampion.

Nevím ještě, co to je,
když člověk miluje,
ale láska je určitě nádherná
a bude nezapomenutelná.

Lásku ve svém nitru
skrývám
a při každém jitru
se dívám
na obrázek té,
kterou miluji,
snad po milionté,
už nepochybuji.

Láska je nádherná,
bez ní je nuda příšerná,
člověk neví, co dělat má,
před realitou jen utíká,
ale když se zamiluje,
něco nového náhle tu je
- tou novinkou je pravý svět,
který s láskou rozkvete jak květ.

Srdce bije jako zvon.
Už vím, že žije!
Láska velká jako hrom.
Milostná fantazie.

Čekám na tebe, moje milá,
abys se mnou navždy žila,
abys dala smysl mým dnům
a pomohla na světlo snům.

Narodila se holčička,
nádherná jak růžička.
Její tělo miluji,
ale často taky chybuji.
Když se k tobě večer tisknu,
Vjetčinu si potom písknu.
Miluji tě moc, moc, moc,
promiň, ale nemůžu si pomoct.
Chtěl bych s tebou být už navždy,
jestli nechceš, klidně zařvi.
Moje srdce patří tobě,
miluji tě a to hodně.

Svět se stal pro mě snem
počínaje zázračným dnem,
kdy jsme na sebe narazili
a poprvé jsme se políbili...