Zamilované básničky

Přeji si přijít k Tobě, políbit Tě
a nestarat se o to, co říkají ostatní...

Přeji si vzít Tě za ruku a
projít kolem těch, kteří nám to nepřejí...

Proč se musíme pořád starat o to,
co lidé říkají?

Proč se musíme pořád ohlížet zpět?
Proč je důležité, kolik komu je let...?

Na věku přece nezáleží, když k sobě
něco dva lidé cítí...

Kéž by jsem Tě mohla držet v náruči
a už nikdy nepustit.

Kéž by neexistovaly předsudky
a lidé, co se mají rádi,
mohli být stále spolu...

Ale, když jsem s Tebou,
je to, jako kdyby se čas zastavil,
pokaždé Tvá přítomnost
utiší ty závistivé pohledy...

Je mi jedno, kolik Ti je let
nebo co si lidé říkají.

Já chci být s Tebou
a na tom se nic nezmění...

Její úsměv mi uvízl v paměti
a neměl jsem vůbec ponětí,
že mi uvízla také v srdci,
teď ale vím - jinou nechci...

Lásku nesnášel,
dokud ji nenašel.
Teď ji miluje
a už se schyluje
k dalšímu kroku,
radosti
a věrnosti
na zbytek roků.

Našel sis mě
a já si našla tebe,
je nám nádherně,
svět se změnil v nebe.

Šťastný je ten, kdo má rád
a svou lásku má komu dát.
Šťastný je ten, kdo miluje
a někdo mu lásku opětuje.

Pro koho na světě jsem?
Kdo je krásný jako sen?
Koho celým srdcem miluji?
Teď už o tom nepochybuji...

Těším se na naše setkání,
milováním to zavání
a já bych moc chtěla.
Ale je to vůbec možné,
abychom byly číslo množné
a svedla jsem anděla?

Láska toho provádí,
směje se a dovádí,
občas nás za nos tahá,
hlavně ale samotu
zahání a životu
našemu smysl dává.

Jak nádherné je
někoho mít,
když tvé srdce miluje
a může snít...

Mé rty se smějí
- mám ještě naději.
Stále jsem ve hře,
žádná rozepře
nemůže pokácet strom,
kterým jsme já a on.