Zamilované básničky

Láska mi odešla, umřela, utekla,
nejkratší cestou svou do hlubin, do pekla.
Marné je smutnění, slzy i volání,
k zoufalství velkému mě to jen dohání.

Láska mi odešla, umřela, utekla,
jak dál žít bez ní, to mi už neřekla.
Ach lásko, lásko, cos mi to provedla,
nikdy už nechci ze stínu do světla.

Umřít tak tiše, lepší než prázdně žít,
nechci už trápit se, chci mít jen klid.

Miluju, tak řekněte mi,
co jiného je ráj na zemi
než láska, ta květina,
s níž se sladce usíná
a žije každý den,
jako by byl sen.

Pro lásku mé srdce bije,
city moje duše žije,
bez nich - to dobře vím -
byl bych pouhopouhý stín.

Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit ani nejde.
Říkáš, že to nic,
že to samo přejde.
Láska je smutná a taky divná věc,
co zbývá říci vlastně nakonec...
Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit nejde,
tak prosím mlč, neříkej,
že to přejde.
Nemůžeš pochopit,
jak moc to pořád bolí,
snažím se nemyslet, myslet na cokoli...
Chtěla bych ti sdělit... nesdělitelné.

Láska nám ukazuje,
co všude kolem tu je
a my to jen nevidíme,
s ní to poznat smíme.

Láska čarovná
kouzelný má vliv,
spory urovná,
šťastně jsi živ.

Poezie mého srdce
zasahuje
mou duši prudce,
miluje!

Když se člověk zamiluje,
srdce mu láska naplňuje
a on se cítí mnohem líp,
je rozdíl s láskou žít.

Štěstí není výsada,
je to tajná přísada,
kterou v sobě láska má,
proto je tak nádherná.

Láska veliká
srdce rozehřeje,
už neutíká,
zůstat si přeje.