Vtipné básničky

Máňo, nechej toho plotu,
nenatírej v práci potu,
vždyť to stejně není pěkné,
co tomu kdo ve vsi řekne?
Přivedu si radši Bětku,
táta radil jinou štětku!
Ach, ty jeden sprosťáku,
mám tě dávno na háku!
Než se synek otočí,
jede štětkou přes oči.
Ještě jednou srdnatě
přejela mu přes gatě.

Koupelnu jsem vápnem líčil,
napsat báseň ve mně nápad vzklíčil,
obojí je práce hrozná,
amatér se ihned pozná,
už se žena z práce nese,
kritika se na mne snese.

Mezi trampy: „Vole, čum,
není jídlo ani rum.”
Tak tramp do krámu zašel,
chleba a rumy přinášel,
že „15 chleba stál
a za zbytek rum kupoval”.
A druhému to být zticha nedá:
„Proč jsi bral tolik chleba?”

Na nádraží se loučí manželský pár
a pán se po odjezdu rozplakal.
Kolemjdoucí říká: „No co je toto?
Vždyť se vám vrátí...” - „No právě proto!”

Na zastávce pot, sluneční žár,
slečna se sprejem vylepšila,
pán vedle ní povídal:
„A co ozónová díra?”
A slečna odvětila:
„Tu už jsem si ráno myla.”

K smrti vyprahlý
poutník osmahlý
úsměv ve tváři má,
na poušti láhev objevil,
však v ní tento vzkaz byl:
„Samá voda, hledej dál!”

Co Trabant a ústa ženy společné mají?
Jen násilím se zavřít dají!

Yetti na turistech hodují
a mladému se hlavou honí:
„Tati, proč zezadu útočíme,
když je stejně vždy dohoníme,
nikdy nám přeci neutečou...”
„Však znáš, synu, ten šmak,
když začnou lidi utíkat
a ze strachu se pose*ou...”

Jednou jsem vám vytáh z vody tonoucího emíra,
všichni kolem mysleli si, že ten emír umírá,
přehnul jsem ho přes koleno, voda z něho tekla ven,
za to mi pak emír slíbil jednu z jeho mnoha žen.

Půjdem spolu do harému, kde prý jich má padesát,
při pohledu na ně může moje srdce zaplesat,
mám si vybrat podle vkusu, jež by se mi líbila,
valím oči, ten emír snad dělá ze mne deb...

Vypadaly všechny stejně, jak plechovky okurek,
jak mám volit, když jsou všechny zahalené do burek,
v tom harému připadám si jako velbloud na poušti,
vybírati mám prý HMATEM, to prý se tu připouští!

Před odjezdem na dovolenou
slyší muž ženu zkroušenou:
„Vždyť nemám nic nového na sebe!”
- „Víš co, tu můj nový batoh je...”

Stopař jak Obelix u cesty čeká,
až hodný děda nastoupit ho nechá,
Fiátka malého jak blecha měl,
však jako Ferrari hned ho rozjel.
„Dědo, kam spěcháte, vždyť nás zabijete!”
- „To ta vaše velká tlapa, na plyn mi šlapete!”