Blondýna z Londýna

dívka o zeď marketu
má opřenou babetu
zpod helmy jí vlasy vlají
ve slunci se zlaté zdají
jak sem zdáli připlouvala
hrozně se mi zamlouvala
při rozjezdu u ní zvykem
do zatáčky brát to smykem
já však ale tuším zradu
jistě nevyhne se pádu
před mým zrakem na zem klesla
bolestí jen tiše hlesla
chci jí pomoct, běžím za ní
možná nyní bude k mání
dívka ale tvrdě řekne
to, co není od ní pěkné:
„dej pryč tu chlupatou pracku”
místo díků dává facku