Smutné básničky

Dnes je hodně smutný den.
Měl bys svátek - co na to říci?
Ztratil ses jak přelud, něžný sen,
a proměnil ses v létavici.

Já stále myslím na tebe,
slza tak slaná a opuštěná,
na tváři studí, až zazebe,
slova v krku uvízla mi a jsou němá.

Byl jsi fajn dobrý kluk
a každý měl moc tebe rád.
V srdci zbyla díra - jak ve stromu suk,
já ztratila tě - byl jsi fajn můj dobrý kamarád.

To auto se stalo hrobem tvým,
odjel jsi s ním pryč - až do nebe...
Já vím, že už to nikdy nezměním,
a nikdy nezapomenu na tebe.

Bolest nepřebolí,
možná se ani nezahojí.
Jak kdyby mě přetáh někdo holí,
zneužil jsi lásku mojí.

Vím, že to nikdy nepřebolí,
ta bolest je velká.
Stále to furt tak bolí,
proč každá řeka je tak mělká.

Jak květina rychle zvadl můj život,
už nikdy nerozkvete.
Proč to muselo přijít tak nevhod,
proč mé srdce není slepé.

Na světě není dobré duše,
nikdo mi nepomůže.
Nabíjí na mě kuše,
jak mě odhodit může?

Jak se zabít mám,
co mám udělat.
Kdo život zkazil nám?
Koho mám hledat?

Život je hnusnej,
když není ho s kým prožít.
Můj život je bolestnej,
tak nač žít.

Jsem poslem neštěstí,
kam vkročím, tam se vše zkazí.
V životě nemám štěstí,
jen mě z toho mrazí.

Všichni mě mají za kazisvěta,
nejradši by mě odstřelili.
Snaží se mě dostat ze světa,
jako kdyby příčinou také nebyli.

Všichni jsou tak šťastní,
do té doby, než se před nimi zjevím.
Odhání mě, i když je svátek státní,
jsem jiná, já vím.

Jsem vůbec člověk?
Nebo stvůra z hlubin?
Neznám svůj věk,
nepatřím mezi jednu z těch bublin!

Kde je místo mé,
kam vlastně patřím?
Vzpomínám si na ruce jemné,
já nevím...

Před nějakou dobou, mě v náruči držel,
teď už tu není.
Kam vlastně zmizel?
Nebylo to jen snění?

Nemohlo být,
jeho tvář nebyla vysněná.
nemám jak zármutek a bolest skrýt,
jeho srdce neuhradí žádná měna.

Jsem pouhý posel zla,
mě nemá kdo milovat.
Ta špína ze mě nesleze,
jeho tvář můžu jen malovat.

Nesnáší mě?
Nevím to.
Nebo miluje mě?
Zjistím to...

Ztracená je láska moje,
nevím, jestli ji dál chce to srdce moje.
Utrpení je to bolestivé,
avšak moje sebevědomí pomalu roste.

Vím, že jednou přijde den
a já šťastný budu jen.
Ta pravá někde lítá,
je někde v dáli a to moje srdce svírá.

Den co den, noc co noc,
volám pána boha o pomoc.
Vyslyš touhy mé prosím,
vždyť jsi přeci náš hospodin.

Ta moc, co láska si říká,
omotá si tě a pak se tě zříká.
Umí hřát, umí píchnout,
dál už nevím a chce se mi kýchnout... :-)

Ať ze mě ten smutek rychle vypluje,
tohle moje srdce na hlas skanduje.
Ale v hlavě tě pořád mám,
nevím, co s tím dělat mám...

Sedím tady jen tak sám,
pořád na tě myslívám.
Ten pocit beznaděje mě užírá
a mé srdce těžce skomírá.

Vím, že ublížil jsem ti moc,
a to si neodpouštím každou noc.
Srdce jako hadr mám,
nevím, co s tím dělat mám.

Můj život nemá bez tebe smysl,
temnota zahltila moji mysl.
Ty jsi byla světlo mojí duše,
ale vystřelila jsi bolestivý šíp ze svojí kuše.

Ten šíp nese jméno odchod,
bolestivý to byl pro mě rozchod.
I s tím šípem dokážu žít,
ale ne s pocitem tě už nemít.

Vrať se, Míšo moje jediná,
já budu jen tvůj velký hrdina.
Píšu tuhle báseň, slzy mi tečou
a pode mnou je už lázeň.

Choval jsem se jako blázen,
co do pekla byl vhozen,
proto na kolenou tebe prosím,
vrať se mi, ať se zase pýchou nosím,
že tebe jenom mám,
svoji lásku a z lásky chrám...

Miluji tě, Míšo Smolíková, a nikdy nepřestanu!

Ráno snivá nálada,
zatmělo se odpoledne.
Nepršelo, nefoukalo,
od kopců slunce z peřin vstávalo.
V parku plném květin stála jsem,
rozkvetlá louka s lesními jahodami,
hned pod lesem.
Sekundy lásky, minuty, hodiny,
celý den.
Na světě byl jen jeden.
Já s tebou a s touhou,
ty se mnou, s břemenem.
Nechci břemeno, můj milý,
zastavíme čas.
Cestou svou sám kráčí,
všelijak.
Já pláči.
Zatmělo se před očima.
Utrhnutá kopretina napoví.
Zatmělo se.
Telefonní displej,
pověděl pravdu za něj.
Oblohou plují temná mračna.
Má mne rád, nemá mě rád,
má, nemá.
S kopretinou cestou kráčím.
On všelijak, já pláči.

Proč černé kočky přes cesty přebíhají
Špatnou náladu s sebou přinášejí
I když mají hebký kožíšek
Ušitý bez nitek

Co černé kočky s námi dělají
Viditelně či potají
Mají svůj hebký kožíšek
Ušitý bez nitek

Černá kočka, černé prádlo
Podvědomě vybralo se samo
Prádlo jako kočičí kožíšek
Ušitý bez nitek

Kočka barvy smutku nás zkouší
Zamilovaná, zamilovaní až po uši
Nemáme kočičí hebký kožíšek
Ušitý bez nitek

Černá káva zjemnělá mlíčkem
Kočka s růžovým čumáčkem
Studená káva, teplý kočičí kožíšek
Ušitý bez nitek

Sladká nebyla káva ani slovíčka
Přeběhla přes cestu černá kočička
Měla jemný hebký kožíšek
Ušitý bez nitek

Nebyla a není tečka
Byla jen černá přebíhající kočka
Smutek a černý kožíšek
Ušitý bez nitek

Černá přebíhající přes cestu kočka
Potajmu slzící dvě očka
Samotná, žádný kožíšek
Ušitý bez nitek

Lásky bez prstýnků
Prožíváme pěkně v tichu
To, co nikdo nevidí
To, co nikdo neslyší
Bez ostychu
Bouří tělo tvé

V letním stínu
Ukradené srdce
V rukách kopretinu
Chtěla bych

Vyprávěj jak bylo
Vyprávěj, jak bude
Nebo radši mne unášej melodií
Brnkej si na kytaru
Nebrnkej mi na city
Vždyť dobře víš
Že to jsi ty
Na kterého tu čekám
Zabrnkej na struny
Rozezvuč svůj hlas
Ani jeden z nás
Není lhostejný k situaci
Rajské návštěvy v životě

V letním stínu
Ukradené srdce
V rukách kopretinu
Chtěla bych

Slané, sladké chutě
Po těle
Zavolej a jsem hned u tebe
Nechám se ráda svést
Tvými sliby
Co kdyby...
Tvými nápady
Tvými doteky
Časové prokletí
Slyšíš ťukot vlastního srdce?
Mé stále bije potichu
Vzal jsi si mne bez prstýnku
Bez závoje
Já si vzala tebe
Dneska jsem na chvíli tvoje
Nebo jenom půl?
Ty jsi celý můj.

V letním stínu
Ukradené srdce
V rukách kopretinu
Od tebe chtěla bych

Smutek jak stín mi do cimry vlez,
že i ta růže nápadně zbledla.
V dáli pak zaštěkal sousedův pes
a má ruka pero po papíře vedla.
Nikdy jsem nepsal tak teskné verše,
nikdy je nesmáčel potokem slz,
a přece mi v samotě bylo tak krásně,
perem jak dýkou se probodávám skrz...

Nemůžeš milovat,
nemůžeš dýchat.
Nemáš pro koho žít,
nemůžeš radost mít.

Všechny sny jsou ztraceny,
mosty, už nejsou stavěny.
Pouze bořeny,
láska nemá cenu žádné měny.

Ztratit to jediné,
místo nevinné.
Je to nejhorší,
v mém srdci, jenom prší.

Už nikdy nebudu milovat,
ani radost mívat.
To jediné dokonalé je pryč,
je to jak zlomený ryč.