Smutné básničky

Láska je mou součástí,
tak proč nemám štěstí,
chytil jsem se do pasti,
žeru se neřestí.

Byla jedna krásná paní
a já pořád myslel na ni,
chtěl ji mít jen pro sebe,
v myšlenkách bylo nebe,
ale krutá skutečnost
kazila mou radost.

Měl jsem ji rád, miloval,
holý život bych za ni dal,
však osud byl jiného názoru,
postavil nám do cesty
tu zubatou potvoru.

Mám tě před sebou,
smutnou a zlomenou,
přemýšlím do noci,
jak ti jen pomoci...

Syna, přišla jsem o syna,
vina - není to má vina.
Proč tě nikdy neuvidím,
chlapečku můj?

V srdci zůstal smutek a splín,
nikdy se s tím nevyrovnám,
milovala jsem tě,
byls milý a svůj.

Pro ten tvůj statečný
kousek nevinný,
mé srdce je troud netečný,
shořelo žalem jak piliny.

Zbylo mi jen věčné snění,
moje paní tu už není,
slzy kanou po polštáři,
zmizela v jasné záři...

Už nikdy...

Kolik zvládnu bolesti...
když v hlavě kladivo,
zatnuté do pěstí,
Tobě se líbilo...

Bodáš a na rtech úsměv,
lžeš nejen sobě,
myslíš si, že máš úspěch,
v relativní době.

Sáhnout na pozlátko,
prsty Tvé křičí,
za živa jehňátko,
jsi všech a ničí...

Až přijde doba,
tak budeš sám,
toužit a ničit,
dobře to znám.

Pokračování básničky

Dala jsem své srdce,
on otrávil ho prudce
a teď nemůžu vstát...
Proč nemá mě rád?!

Měl zvláštní sklony,
miloval klony...
Kdybych klon byla,
taky bych se mu líbila.
Ale že klon nejsem,
zbyl z něho jen sen.

Snad se mi to jenom zdá,
že jsem tak nešťastná,
anebo to pravda je
a mně svět ubližuje?