Smutné básničky

Syna, přišla jsem o syna,
vina - není to má vina.
Proč tě nikdy neuvidím,
chlapečku můj?

V srdci zůstal smutek a splín,
nikdy se s tím nevyrovnám,
milovala jsem tě,
byls milý a svůj.

Pro ten tvůj statečný
kousek nevinný,
mé srdce je troud netečný,
shořelo žalem jak piliny.

Zbylo mi jen věčné snění,
moje paní tu už není,
slzy kanou po polštáři,
zmizela v jasné záři...

Už nikdy...

Kolik zvládnu bolesti...
když v hlavě kladivo,
zatnuté do pěstí,
Tobě se líbilo...

Bodáš a na rtech úsměv,
lžeš nejen sobě,
myslíš si, že máš úspěch,
v relativní době.

Sáhnout na pozlátko,
prsty Tvé křičí,
za živa jehňátko,
jsi všech a ničí...

Až přijde doba,
tak budeš sám,
toužit a ničit,
dobře to znám.

Pokračování básničky

Dala jsem své srdce,
on otrávil ho prudce
a teď nemůžu vstát...
Proč nemá mě rád?!

Měl zvláštní sklony,
miloval klony...
Kdybych klon byla,
taky bych se mu líbila.
Ale že klon nejsem,
zbyl z něho jen sen.

Snad se mi to jenom zdá,
že jsem tak nešťastná,
anebo to pravda je
a mně svět ubližuje?

Láska mi košem dala,
vůbec jsem to nečekala,
co si teď počnu,
snad odznova začnu
a jeden šťastný den
najdu svůj velký sen.

Milovala jsem chlapce,
vše probíhalo hladce,
pak našel si jinou k mé zlosti
a náš příběh se stal minulostí.

Byla jsem hloupá,
na slovo skoupá,
nic jsem neřekla.
Láska mezi námi byla,
ale pak se vypařila,
prostě utekla :-(

Láska kolem kroužila
a já po ní tak toužila,
že jsem šla slepě za ní,
však bylo to jen zdání...