Básničky 1041 - 1050 / 2103
V mém nitru leží bublina,
leží tiše položena.
Bublina deště v ní pršívá,
vyplaví se párkrát do roka.
Růže mi kvete v mých plicích,
její trny mě bodají.
Sevřenost v rukou kvítích,
mě emočně trhají.
Prázdno v mé kostře, samota.
Mou duši, tělo, jemná slepota.
Výdech, nádech, zkracuje,
bublina deště se vyplavuje.
Pokračování básničky
leží tiše položena.
Bublina deště v ní pršívá,
vyplaví se párkrát do roka.
Růže mi kvete v mých plicích,
její trny mě bodají.
Sevřenost v rukou kvítích,
mě emočně trhají.
Prázdno v mé kostře, samota.
Mou duši, tělo, jemná slepota.
Výdech, nádech, zkracuje,
bublina deště se vyplavuje.
Pokračování básničky
Ty stále chodíš za jinýma,
mamince lezeš pod sukni
a domníváš se, každý úsvit mého žití
že se láskou k tobě rozjasní!
Lásce však nelze poručiti,
ta citem k tobě mne zraňovat nepřestane,
i když tě ztrácím, mé sladké žití,
má duše ráda steskem zvadne.
Sbohem však, ty, jenž mě nevážíš si
a přestal jsi mne milovat,
dnes už vím, že jen od lásky boží
smím naději si slibovat!
mamince lezeš pod sukni
a domníváš se, každý úsvit mého žití
že se láskou k tobě rozjasní!
Lásce však nelze poručiti,
ta citem k tobě mne zraňovat nepřestane,
i když tě ztrácím, mé sladké žití,
má duše ráda steskem zvadne.
Sbohem však, ty, jenž mě nevážíš si
a přestal jsi mne milovat,
dnes už vím, že jen od lásky boží
smím naději si slibovat!
Láska je všechno, co světě mám,
bez mojí princezny teď umírám.
Nechápu, jak se tohle mohlo stát,
vždyť ji mám tak hrozně moc rád!
bez mojí princezny teď umírám.
Nechápu, jak se tohle mohlo stát,
vždyť ji mám tak hrozně moc rád!
Tak dost toho smutnění, má duše.
Vždyť nemůžeš trápit se věčně.
Rozhlédni se a uvidíš, že stále je tu,
ona síla inspirace.
Když s dětmi shledám se v kroužku, jež budu mít,
musíš, má duše, písní žít.
Musíš ty děti rozezpívat duchem inspirace
a shledáš s Radostí se lehce.
Vždyť nemůžeš trápit se věčně.
Rozhlédni se a uvidíš, že stále je tu,
ona síla inspirace.
Když s dětmi shledám se v kroužku, jež budu mít,
musíš, má duše, písní žít.
Musíš ty děti rozezpívat duchem inspirace
a shledáš s Radostí se lehce.
Existuje údolí slz,
žije v něm smutný muž.
Žije sám osamostatněn,
v krvi mu koluje černá žluč.
Je to hodný muž, přátele nemá.
Osud se k němu hezky nechová.
Rodinu ztratil,
sám se zhroutil, je smutný,
melancholik toť sám.
Má svůj svět, žije v něm,
je spokojený a uzavřen.
Realitu nevnímá,
práci pro sebe nehledá.
Je starý, opuštěn.
Pokračování básničky
žije v něm smutný muž.
Žije sám osamostatněn,
v krvi mu koluje černá žluč.
Je to hodný muž, přátele nemá.
Osud se k němu hezky nechová.
Rodinu ztratil,
sám se zhroutil, je smutný,
melancholik toť sám.
Má svůj svět, žije v něm,
je spokojený a uzavřen.
Realitu nevnímá,
práci pro sebe nehledá.
Je starý, opuštěn.
Pokračování básničky
Jsi vytištěn v mém srdci,
i kdybys stokrát mne zranil,
lásko má, holoubku mých svítání,
vzpomínka na tebe navždy zůstane v mé živé paměti,
jak krásné bylo naše objetí,
jak bylo krásné milovat tě láskou a oddaností,
jsi, obrázku, úsvitů všech má láska,
ze srdce prýští mi věrnost tobě.
Když však chceš odejít, tak nenávratně,
tak alespoň ti žehnám a vyznávám,
jak mě blízký jsi, mé kraťoulinké snění,
cennosti všech vteřin, jež jsme spolu prožili.
Tak sbohem, má vzpomínko, jež ranila mé srdce,
jež stíhá stesk a horké slzy vřelého k tobě citu.
Loučím se s myšlenkou na tě za noci, jež bdí
a žije za úsvitu.
i kdybys stokrát mne zranil,
lásko má, holoubku mých svítání,
vzpomínka na tebe navždy zůstane v mé živé paměti,
jak krásné bylo naše objetí,
jak bylo krásné milovat tě láskou a oddaností,
jsi, obrázku, úsvitů všech má láska,
ze srdce prýští mi věrnost tobě.
Když však chceš odejít, tak nenávratně,
tak alespoň ti žehnám a vyznávám,
jak mě blízký jsi, mé kraťoulinké snění,
cennosti všech vteřin, jež jsme spolu prožili.
Tak sbohem, má vzpomínko, jež ranila mé srdce,
jež stíhá stesk a horké slzy vřelého k tobě citu.
Loučím se s myšlenkou na tě za noci, jež bdí
a žije za úsvitu.
Já nechtěla se rozvésti,
ty vzdaluješ se ode mne.
Chceš ztratit naše manželství?
Má zvadnout zcela srdce mé?
Teď k Bohu naději upínám
a žádám jej, bys mne miloval,
však On nejvyšší je Lásky Král,
jen s ním je žíti nádherné!
Já nechtěla se rozvésti.
Ty chceš učinit to neštěstí.
A jakou pak pověstí
je před Bohem naše manželství?
Já nechtěla se rozvésti,
kdo nemiluje, jen ten to činí,
ať si tedy i hlavou trhne,
od Lásky Kristovy mne stejně ani tvrdost tvého srdce neodvrhne.
ty vzdaluješ se ode mne.
Chceš ztratit naše manželství?
Má zvadnout zcela srdce mé?
Teď k Bohu naději upínám
a žádám jej, bys mne miloval,
však On nejvyšší je Lásky Král,
jen s ním je žíti nádherné!
Já nechtěla se rozvésti.
Ty chceš učinit to neštěstí.
A jakou pak pověstí
je před Bohem naše manželství?
Já nechtěla se rozvésti,
kdo nemiluje, jen ten to činí,
ať si tedy i hlavou trhne,
od Lásky Kristovy mne stejně ani tvrdost tvého srdce neodvrhne.
Básničky 1041 - 1050 / 2103
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2023 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy