Smutné básničky

Moje srdce smutně bije,
přemýšlí, zda láska žije,
a nechce slyšet špatné zprávy,
má to vliv na moje zdraví.

Láska hoří v každém věku,
proti srdci zlomenému
není žádného léku,
kdo pomůže smutnému...

City své schovávám v lůně
pokaždé, když srdce stůně,
nejsem svěřující typ,
i když by mi bylo líp.

Ještě včera tu byla,
pak se náhle vytratila
láska z mého života,
od té doby
život bolí,
drtí mě prázdná samota.

Nemůžu říct sbohem,
vždyť byl pro mě bohem
a ještě stále je,
mé srdce ho miluje.

Svět kouzelných rán,
kdy jsem k tobě zván
pod vyhřátou peřinu býval,
zůstal někde v dálce,
teď mrznou mi palce
a abych se na tebe díval...

Stíny mezi sebou,
jsou láskou propletenou,
hrají si s černou barvou,
možná poskvrněnou.

Aura mezi nimi,
svět jejich propletený,
možná jsou si souzený,
rozdíl každý vlastní.

Stíny zláskovaný,
jejich život společný,
rádi se spolu smějí,
láskou ovlivněný.

Emoce se mísí,
radost žít se objeví,
radost se rychle víří,
stíny napojený.

Pokračování básničky

Láska je krásná věc,
dokud se nezvrtne,
teď jsem jen psanec,
který si neškrtne.

V mém nitru leží bublina,
leží tiše položena.
Bublina deště v ní pršívá,
vyplaví se párkrát do roka.

Růže mi kvete v mých plicích,
její trny mě bodají.
Sevřenost v rukou kvítích,
mě emočně trhají.

Prázdno v mé kostře, samota.
Mou duši, tělo, jemná slepota.
Výdech, nádech, zkracuje,
bublina deště se vyplavuje.

Pokračování básničky

Láska prý hory přenáší,
tak proč mě můj milý nesnáší,
proč se to tak pokazilo,
když to ještě nedávno krásné bylo...